kostel sv. Leonarda

Ten sloužil potřebám obce do roku 1930. Poté byl západně u cesty na Teleč založen hřbitov nový, dnes zcela zničený. Připomíná ho malý památník. Severně od kostela najdeme sochu svatého Jana Nepomuckého z první poloviny 60. let 18. století, ještě dále na sever pomník padlým z I. světové války..

Patrně arcibiskup měl vliv na Leonardovu volbu duchovní cesty. Vzdal se služby králi i duchovní kariéry, která se mu nabízela, a odešel žít ve vší skromnosti do benediktinského kláštera v Mici v Orleansu. Zde žil velice skromně a v odříkání a po čase, když si osvojil řeholní život, se s bratry v klášteře rozloučil a vydal se hledat místo, kde byl žil v odloučení a askezi jako poustevník. Legenda vypráví, jak na cestě krajem reagoval s láskou na pohanství, se kterým se setkával, a mnohé nadchl pro víru. Usadil se v lesích poblíž Limoges v Aquitánii (historické území v jihozápadní Francii), kde si vybudoval prostou chýši. Brzy za ním začali proudit prosebníci, hledající pomoc či radu. Legenda vypráví, jak se jednou poblíž ocitl v nouzi i Chlodvíkův potomek král Theudebert I., jenž byl ve zdejších lesích na lovu a dlel na loveckém zámečku se svou těhotnou ženou, kterou právě zde přepadly porodní bolesti. Porod bohužel neběžel hladce a byl ohrožen život Chlodvíkovy manželky i dítěte. Králi v nouzi poradili místní lidé, aby poprosil o pomoc Leonarda, jehož modlitba už mnohým pomohla. Král poustevníka rychle přivolal a po jeho modlitbě se situace zázračně změnila – porod proběhl hladce a vše dopadlo dobře. Král chtěl Leonarda bohatě odměnit za jeho pomoc, ten však vše odmítl a požádal krále, aby dary raději rozdal chudým. Jediný dar, který nakonec přijal, byl les ve kterém žil – aby zde mohl vybudovat kapli Panny Marie a mohli se zde usadit i jeho následovníci. Přesněji, král mu daroval „tolik země, kolik ujede za jednu noc na svém oslu“. Leonard tak učinil kolem místa, kde žil, a místo poté nazval „Nobiliak“ (či Nobalak) – „Panský statek“. Již za svého života začal být Leonard uctívaný jako svatý. Měl zvláštní náklonnost k zajatcům; těm se vždy snažil pomoci a mnoha z nich pomohl na svobodu (dary, které dostával od bohatých, používal na vykupování zajatců, také se často obracel na panovníky s prosbou o propuštění vězňů). Legenda vypráví, jak mnozí zajatci jen volali Leonardovo jméno; a byli prý v ten moment zázračně vysvobozeni z pout (ty potom přinesli poustevníkovi). Poté, co Leonard vybudoval u poustevny kapli sv. Marie a sv. Remigia, založil zde i poustevnickou osadu, ze které se později vyvinul klášter St-Léonard-de-Noble. Po své smrti byl Leonard uložen v kapli, kterou vybudoval, a jeho hrob je dodnes hojně navštěvovaný. Ve středověku vznikaly Leonardovy poutě, dodnes je jich zachováno asi padesát. Nejvíce chrámů sv. Leonarda bylo vybudováno ve Francii a Německu, velkou oblibu si světec získal v Bavorsku. V Innchenhofenu je v kostele sv. Leonarda velký tzv. „Leonardův hřebík“. Jde o kus železa o váze asi 150 Kg, který nosí poutníci kolem kostela jako symbol připravenosti k pokání. Svatý Leonard je patronem: sedláků, stájových čeledínů, stájí, dobytka a koní; zámečníků, kovářů; zajatců; vozků, nosičů břemen, bednářů, obchodníků s ovocem a horníků. Dále šestinedělek a bývá vzýván za dobrý porod, proti bolestem hlavy a duševním chorobám. Jeho atributy jsou: černý mnišský oděv (také bývá zobrazován v selském oděvu), berla, dobytek, řetěz, okovy, kláda na nohy, zajatci. Jeho svátek se slaví 6. listopadu..