Preitenstein

Nový držitel (velmi pravděpodobně z popudu krále Jana) dal před r. 1333 postavit na nedalekém kopci rozsáhlý hrad, který byl nazván Breitenstein, tj. Široký kámen, později Nečtiny. Šlo spíše o vojenský opěrný bod, kde bylo možno ubytovat velké množství vojáků, než o reprezentativní sídlo. Král Jan nechal v Čechách postavit (zřejmě) pouze dva hrady, Preitenstein je jedním z nich (druhým je Adršpach). Hrad stál na nevysokém kopci s příkrými svahy, který jen na východní straně souvisí sedlem s okolní lesnatou výšinou. K hradu vedla strmá cesta, jež procházela třemi branami. Z hradu je dnes zachováno obvodní zdivo a zdivo vnitřního paláce s velkým klenutým prostorem a chodbou, vedoucí do sklepních místností. Oldřich Pluh, jako náměstek Jana Lucemburského, měl značnou moc a proto mohl pod nově postaveným hradem založit novou ves, nazvanou podle hradu Preitenštejn, později Nečtiny, a poplužní dvůr. Starou ves Nečtiny povýšil na městečko udělením zvláštních výsad. Když se syn Jana Lucemburského kralevic Karel vrátil zpět do vlasti a stal se správcem Čech, usiloval o to, aby hospodářsky posílil své postavení. Snažil se proto získat zpět královský majetek, který byl mezitím rozchvácen. A tak vedle jiných hradů vyplatil i Nečtiny s hradem Preitenštejnem. V zákoníku Majestas Carolina se mezi královskými hrady, které neměly být nikdy zastaveny, uvádí i Preitenštejn. Hrad byl střediskem nevelkého panství, k němuž patřilo několik okolních vsí s rozsáhlými lesy. Nečtiny byly delší dobu přímo v držení Karla IV. i jeho syna Václava IV. Ke konci 14. století zapsal Václav IV. hrad Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína, který si jej však r. 1407 vyměnil s Oldřichem Hulerem za Orlík. V r. 1411 držel hrad Nečtiny již opět Václav IV. a purkrabím zde byl Lvík z Jivjan, po něm Duc Něpr z Vařin. Po Václavově smrti (1419) držel hrad král Zikmund, který jej dal Něprovi do zástavy za půjčku 400 kop grošů českých. Poslední držitel Nečtin za husitských válek Zbyněk z Kočova se velmi aktivně podílel na protihusitských taženích a při posledním obléhání Plzně v r. 1434 se spojil s husitským hejtmanem Přibíkem z Klenové a společně propašovali do obležené a vyhladovělé Plzně potraviny; tím ji zachránili. Zbyněk z Kočova dal v r. 1434 hrad Nečtiny, který byl zřejmě někdy předtím dobyt, značným nákladem opravit, a přitom bylo znovu obnoveno opevnění i rybníky, jež byly součástí opevňovacího systému. Brzy po skončení husitských válek byl hrad znovu dobýván, protože jeho držitel Zbyněk z Kočova měl spor s Petrem Bradou z Nekmíře. Hrad byl pobořen a městečko Nečtiny vypáleno, takže se stalo pouhou vsí. Před r. 1441 postoupil Zbyněk z Kočova hrad katolickému pánu Burianovi z Gutštejna, který držel také Bělou a Rabštejn. Nový pán Nečtin i jeho stejnojmenný syn učinili z hradu své hlavní sídlo a psali se vždy seděním na Nečtinách. Burian zemřel r. 1494 a Nečtiny zdědil jeden z jeho pěti synů, Jan. V r. 1506 se všichni bratři vzbouřili proti Vladislavu II., museli se však podrobit a Jan z Gutštejna byl nucen vrátit nečtinské panství králi. Vladislav II. Jagellonský v r. 1511 opět obnovil Nečtinám právo městečka a celé panství nyní patřilo přímo jemu. Ferdinand I. zastavil panství Hanušovi Pluhovi z Rabštejna. Hanuš Pluh i jeho synovec Kašpar Pluh, který zdědil veškerý majetek po svém bezdětném strýci, byli podnikaví hospodáři. Hanuš získal další rozsáhlé statky: Tachov, Kynžvart, Chodovou Planou a zvelebil horní města Bečov a Slavkov. Po jeho smrti v r. 1537 získal rozsáhlý majetek synovec Kašpar Pluh. Účastnil se odboje proti Ferdinandovi I. v r. 1547 a byl postaven do čela stavovského vojska. Po porážce povstání uprchl Kašpar do Saska a byl v nepřítomnosti odsouzen ke ztrátě všeho majetku a k trestu smrti. Na jeho dopadení byla vypsána odměna 5000 kop grošů míšeňských. Po smrti krále Ferdinanda I. (1564) byl Kašpar omilostněn, vrátil se zpět do Čech a zemřel r. 1585. Po vyhlášení rozsudku měl být hrad Nečtiny rozbořen, ale byl pouze vypálen, pomalu chátral a propadal zkáze..