Socha prezidenta Tomáše G. Masaryka je obnoveným dílem. Původní sochu vytvořil r. 1930 ak. sochař Josef Fojtík. Za 2. sv. války byla poničena nacisty, poté obnovena. R. 1953 byla komunisty stržena a zničena. Novou sochu vytvořil r. 1997 ak. sochař Miroslav Pangrác.
Hlavní obrázek místa
Socha T. G. Masaryka
© Jiří Špaček, 08/2016
Původní sochu, stojící na kraji Rakovnického parku naproti sokolovně, vytvořil dnes již téměř zapomenutý sochař Josef Fojtík (1890-1966). Práce na soše slavného československého prezidenta mu byla svěřena v roce 1928, kdy se na jejím zhotovení usnesla městská rada. Fojtík již pro rakovnický park vytvořil několik soch (busta Bedřicha Smetany, socha M. R. Štefánika) a tak mu byla tato zakázka svěřena takřka automaticky. Tím si ovšem Fojtík vytvořil několik doživotních sochařských rivalů, kteří se o práci na soše také ucházeli. Socha měla být velkolepým dílem, novým symbolem Rakovníka. Rozpočet na její zhotovení byl 104 000 Kč (plat rolníka se v té době pohyboval kolem 6 600 Kč za rok), což byl nemalý kapitál. Místo pro sochu bylo určeno u hlavního průjezdu Rakovníkem, aby ji nikdo nemohl přehlédnout. Na tomto místě, kde byl již kamenný podstavec, stála ještě před sochou nevzhledná keramická váza, ozdoba ze zdejší šamotové továrny. Samotná socha vznikala ve Fojtíkově pražském ateliéru. Její zhotovení do 7. března 1930, na den prezidentových narozenin, ale sochař nestihl. Místo slavnostního odhalení sochy se tak konalo jen obřadní položení základního kamene. Přesto bylo položení kamene spojeno s mohutnými oslavami, na nichž promluvila řada významných osobností. Na začátku července se práce na soše chýlily ke konci, ale kvůli autenticitě samotné sochy odmítl Fojtík pracovat pouze s fotografiemi Masaryka a požadoval osobní návštěvu prezidenta v jeho ateliéru. Ten skutečně vyhověl a 23. července Fojtíkův ateliér navštívil. Slavnostní odhalení sochy v Rakovníku se nakonec uskutečnilo 28. října roku 1930. Tím však osud sochy nekončí, spíše začíná. Za protektorátu byla socha trnem v oku okupantům, kteří do sochy rádi stříleli, ničili ji a popisovali. Dne 25. června 1940, deset let po svém odhalení, musela být socha, již značně poškozená, odstraněna. Po roce 1945 začali lidé po soše pátrat. Její trup nalezl sám…  číst dále
Tomáš Hubáček, 18.8. 2013
Středočeský kraj,  Rakovník  (RA), Rakovník

Místa v okolí

 sokolovna
 dům cisterciáků
 Pražská brána
 mariánský sloup
 radnice
 Vysoká brána
 Samsonův dům
 synagoga
 pivovar
 kaple sv. Rocha
 židovský hřbitov
 kostel sv. Jiljí
 Hlavačov
 kostel sv. Barbory
 kostel sv. Jiří
 kostel sv. Martina
 Olešná
 kostel sv. Kateřiny
 Husův sbor
 Senomaty
 smírčí kříž
 Železniční muzeum
 kostel sv. Vavřince
 kostel sv. Štěpána
 Všetaty
 kostel sv. Gotharda
 Louštín
 Krušovice
 kostel sv. Jakuba
 kostel sv. Markéty
 pivovar
 Kolešovice
 kostel sv. Václava
 Zhoř
 Pšovlky
 kostel sv. Prokopa
 Velká Buková
 židovský hřbitov
 Václavy
 Francouzský kříž
 Slabce
 kostel sv. Mikuláše
 kostel Všech svatých
 Krakovec
 synagoga
 kostel sv. Markéty
 Džbán
 Křivoklát
 Mackova hora
 Hůrky
 kostel sv. Víta
 Propadený zámek
 kostel sv. Petra
 židovský hřbitov
 Dub
 kostel sv. Mikuláše
 Hřebečníky
 synagoga
 stará radnice
 kaple sv. Isidora
 Trpasličí díra
 kostel sv. Martina
 fara
 Jivno
 Hasen-Marterl
 Domoušice
 Oráčov
 kaple sv. Prokopa
 Roviny, Na Rovinách
 socha sv. Floriána
 Lom Soseň
 Týřov
 Boží kámen u Sosně
 kostel sv. Martina
 Sobín
 Masarykův most
 Klíčavská přehrada
 kostel sv. Václava
 Hamousův statek
 Chříč
 Smrk
 kostel sv. Martina
 synagoga
 Vrbice
 Žižkovo bojiště
 Leontýn
 Kornhauz
 Angerbach u Kožlan
 Strachovice
 kostel sv. Vavřince
 židovský hřbitov
 Ostrov
 Želeč
Základní informace místa
ID místa: 11332
Typ místa: pomník, památník
Stav místa: zachovalý
Přístupnost: volně přístupno
Uveřejněno: 1.9.2016
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace

A další podobná místa

Články

Podzemní jezero a ocelové dveře pod Troskami

Zajímavosti

Hrad Trosky s sebou nese i svá dodnes neobjevená tajemství. Jedno z nich je legenda o podzemním jezeru ke kterému vede chodba vyhloubená v pískovcové skále tři sta metrů od úpatí kopce, zakončena železnými vraty.

Máme za sebou noc čarodějnic, zvyk, jemuž předcházelo utrpení mnoha nevinných lidí

Zajímavosti

Noc z 30. dubna na 1. května je podle starých pověr nejmagičtější nocí celého kalendářního roku. Je to noc, kdy tajemné síly vládnou neobvykle silnou mocí, před kterou měli lidé odpradávna potřebu se chránit. Tato noc byla už od pohanských dob spojena s řadou rituálů, z nichž nejznámější je pálení čarodějnic – zvyk, který se udržuje dodnes. Jak vlastně vznikla tato tradice a co všechno jí předcházelo?

Výměna elektroinstalace v panelovém domě, dobře si rozmyslete kdy se do ní pustit a na co si dát pozor.

Ostatní

Stará hliníková elektroinstalace v bytech v panelových domech pomalu dosluhuje a nejeden byt již má polovinu nefunkčních zásuvek a blikající světla. Sepsal jsem pro Vás co Vás čeká a jak se na výměnu co nejlépe připravit.

Na skok k Panence do Skoků - díl druhý: v dobách největší slávy

Historie

V předchozím díle jsme opustili Mariánské Skoky ve chvíli, kdy vrchnost rozhodla nahradit kapličku novým kostelem. Vydejte se s námi na další úsek cesty po osudech kdysi slavného, poté opuštěného a dnes opět objevovaného magického místa uprostřed nádherné krajiny Žluticka. Naše dnešní vyprávění začínáme v roce 1736.

Les hortillons d'Amiens - zahradníci na vodě

Cestování

Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.

Zapomenutá Halič a skryté klenoty Dušana Jurkoviče

Cestování

Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.

reklama