socha sv. Jana Nepomuckého

Jan z Pomuku, městečka na jih od Plzně, se narodil kolem roku 1345 v rodině zdejšího rychtáře Wolflina a protože byl malého vzrůstu, byl také nazýván Johánkem. Etnicky nebyl Čechem ale Němcem. Studoval v Praze a na italské universitě v Padově, roku 1380 dosáhl kněžského svěcení a o devět let později jej Jan z Jenštejna, pražský arcibiskup, jmenoval generálním vikářem pražské arcidiecéze. Jak bylo pro tehdejší kleriky běžné, byl také nositelem mnoha obročí, například jako žatecký arcijáhen spravoval pět děkanátů s 225 farnostmi. Byl tedy být velmi zámožný. K vyvrcholení jeho životní pouti došlo roku 1393. Král Václav IV. zamýšlel pro spory s arcibiskupem oslabit jeho moc zřízením nového biskupství v Plzni, jež hodlal vybavit majetkem kladrubského kláštera. Čekal jen na smrt starého opata. Zde na vrcholnou politickou scénu vstoupil Johánek z Pomuku, když po desetidenní lhůtě potvrdil volbu nového opata, čímž zmařil královy zájmy. Následovala rychlá a nelítostná odplata. Přední arcibiskupští úředníci, pokud včas neuprchli, byli podrobeni mučení, jehož se Václav IV. aktivně účastnil. Johánek nevydržel a zraněním utrpěným při tortuře podlehl. Téhož dne, 20. března, byl svržen z Karlova mostu do chladných vod Vltavy. Sedmnáctého dubna vytáhli rybáři jeho tělo, které bylo pohřbeno v kostele sv. Kříže nebo hřbitově v jeho blízkosti. Již roku 1393 bylo uloženo v chrámu sv. Víta a první známky jeho kultu známe z doby bezprostředně po jeho smrti, ale kanonizován byl až roku 1729. Zasloužil se o to především pražský arcibiskup Ferdinand hrabě Khuenburg. Záhy po smrti byla rozšířena pověst, že Jan z Pomuku byl zpovědníkem královny Žofie a protože nechtěl králi vyzradit zpovědní tajemství, musel zemřít. To ale není pravda, protože historikové královniny zpovědníky znají a Jan mezi nimi není. Nebyl tedy mučedníkem víry, ale trpěl za loajalitu k nadřízeným. Dodnes je česká krajina jeho sochami přímo poseta. Uctívání svatých je dokladem přetrvávajícího pohanství v církvi protože je bible zakazuje..