Slabce

Dnes můžeme zámek popsat jako dvoupatrovou obdélníkovou budovu, z níž při severním průčelí vystupuje třípatrová hranolová věž a portikus.

Od roku 1605 byly Slabce ve vlastnictví Johanky Ujezdecké ze Vchynic a později se majitelé střídali. Stavbu barokního zámku, přesněji přestavbu panského sídla v barokní zámek, započal až Karel Vančura z Řehnic. Ke stavebním úpravám došlo snad někdy v rozmezí v letech 1686 až 1713 a stavební práce pokračovaly i za jeho syna až do roku 1735. Byla dokončena stavba oranžerie a založen park. Přestože nebyl zámek v roce 1735 zcela dokončen byla stavba zastavena. V roce 1757 při dalších úpravách byla dostavěna věž. Stavební úpravy prováděné po roce 1800 a byly vynuceny špatným statickým stavem budovy a v roce 1847 tehdejší majitel Hugo Nostic z Rienaku zámek upravil do empírové podoby. I po tomto datu docházelo k dalším stavebním úpravám. Posledním soukromým majitelem zámku byl v letech 1866 - 1945 Alex Croy von Dulmen s manželkou Salm-Salmovou. Od roku 1945 je zámek majetkem obce Slabce. Od roku 1995 je upravován park..

Na této části seděl vedlé Bohunka ze Slabec roku 1360-1369 Jan Chlumek z Chlumu, jsa také pánem podacím v Chlístově (nyní Kostelíku). Roku 1383 seděl tu Aleš. Od r. 1424 připomíná se často Boreň ( t.j. Bořivoj) jinak Jindřich ze Slabec, jenž se vyskytuje od roku 1435 s bratrem svým Oldřichem také v držení Sadlna. Roku 1450 prodal dvůr kmecí v Hostokryjích a žil ještě r. 1456. S manželkou svou Anéžkou ze Skryj měl syny Jindřicha a Jana. Tento byl roku 1468-1475 hejtmanem na Hrádku, onen byl již r. 1450 při letech. Společně koupili od mateře své věno její na Skryjích a měli r. 1458 s Albertem z Kolovrat při o právo podací v Slabcích. Ač katolíci, drželi s králem Jiřím jakožto věrní a poslušní manové. Po jednom z nich zůstali synové Mikuláš, Vácslav a Bořivoj (roku 1475), po druhém syn Jiřík. Onino měli Sadlno a Přílepy, jež r. 1487 a 1489 prodali. Jiřík, jež od nich Sadlno přejal, věnoval na Slabcích manželce své Barboře z Krchleb; když pak před r. 1495 zemřel, vdala se za Jana Smolu, jemuž věna svého postoupila. Poněvadž děti nezůstalo, dostaly se Slabce a Sadlno Bořivojovi, jedinému, který ještě z toho rodu žil. Ten věnoval na Slabcích manželce své Regíně z Račiněvsi a konečně prodal Slabce dvůr popl. s krčmou a ves pustou Sadlno Jindřichovi z Enzidle na Týřově (r. 1503). Po třech letech jal se Jindřich na oba statky, Slabce i Sadlno, dluhy zapisovati, tak že je pořád zastavoval. I Borňové půjčovali mu na ně (r. 1523 atd.) peníze. Po několikerém zatsavování a vyplacování prodal Slabce a Sadlno r. 1545 Janovi Vahančovi z Vahanče. Tento seděl tu ještě r. 1567, a Šebestián a Burjan bratří

z Vahanče seděním na Slabcích (r. 1583) byli bezpochyby jeho synové. Za těch dob se úplně promlčelo, že jsou Slabce manstvím, a nekladeny ve dsky ani zemské ani v dvorské. Od jednoho Vahanče odkázán jest týž statek Johance Újezdecké , roz. ze Vchynic (asi od r. 1620 vdově). Tato odkázala Slabce vnučce své roz. Slepotické a okolo r. 1670 držela je dcera této Johanka Eva Mundova roz. Cellerka z Rosentálu. Tato učinila sice r. 1670 povinnosť na statek manský, ale poněvadž držela také čásť někdy svobodnou, prodala roku 1684 tvrz Slabce s příslušenstvím Maximilianovi Rudolfovi Mundovi z Mundenfeldu. V násleujících dobách a tuším za Frant. Karla Vančury z Řebnic (před r. 1735), přestavěna jest tvrz v zámek od kamene dobře vystavěný. Před ním byl kamenný parapet, na němž stáli dva obři, Jupiter, Vulkan a jiné sochy. Dvéře byly všechny dubové a na nich větším dílem anglické zámky, dobrým zlatem pozlacené. Rodina Hildtprandtův skoupila pak Modřejovice, Zboř (Hořkov) a Krakovec, a tak povstalo panství Slabecké..