Katovna, původní obydlí litomyšlských popravčích. Poslední kat František Jan (Pírek) Hořínek zde bydlel do r. 1808 (1810). Jeho dědicové užívali nadále stavení jako statek s příslušným hospodářstvím, později katovnu prodali panu Dočkalovi z Litomyšle, dnes je v majetku paní Dostálové.
O provoz stavení se současné majitelce, paní Dostálové, stará litomyšlský rodák z Lánů, pan Koukol. Ten mi ochotně dům otevřel, vpustil mě dál a nechal mě projít celou stavbu, do které když vkročíte, ovane vás nekompromisně závan historie a tajemství. Ten dům prostě voní historií! Stejně trpělivě mi pak pan Koukol odpovídal na všechny mé otázky a bylo vidět, že má opravdu historii katovny v malíku. Když už později nesloužila mistru popravčímu, byla středně velkým statkem a některé z jejich noblesnějších místností byly pronajímány personálu a ostatním lidem. V té době už zcela jistě vymizelo z mysli lidí opovržení, kterým trpěli katové za dob své popravčí slávy. Budova samotná je rozdělena do tří obytných částí a je takřka celá v původním stavu, včetně střech a krovů, vyjma několika malých, stavebních úprav a nutnosti posunout přední zídku cca o 150 cm, kdy ustupovala rozšiřující se ulici. Výjimku tvoří jediná moderní vymoženost, a tou je splachovací WC, které je situované v pravé části budovy. Jeho vybudováním byl zaslepen jeden ze vchodů do staré kuchyňky. Veškeré inženýrské sítě, tedy odpady, jsou ale původní a vedou do ztracena pod pozemek zahrady, kde je patrně velký septik s trativodem, k říčce a ke hnojišti. Levý trakt, tvořící písmeno L je dnes malou technickou místností, která svého času sloužila jako obytná a disponuje i průlezným komínem. Je součástí levého traktu budovy a ten byl vyhrazen pomocnému personálu, tedy holomkům. Jeho součástí je zděný průchod do zahrady a k zadní části domu, kde byl původní vchod, otočený tváří od ulice. Dodnes jsou zde jasně patrné fragmenty zahradních schodů a domovního schodiště, které vede ke vchodovým dveřím v zadním traktu budovy od západu a stejně tak od východu. Část budovy vpravo od průchodu sloužila taktéž pomocnému personálu. Dům je velice důmyslně postaven, takže jeho půdorys…
číst dáleJaroslav Šefčík, http://www.hrdelnipravo.cz/katovny/litomysl.html, 9.1. 2013
Katovnu obýval do roku 1808 (kdy vykonal poslední popravu v Litomyšli), nebo snad až do roku 1810 poslední litomyšlský popravčí, František Jan (Pírek) Hořínek, který se potom pro nedostatek práce odstěhoval do Olomouce (krátce působil v HK), kde nadále vykonával svoje – už ne tak moc krvavé – řemeslo. Přesto však byl jako popravčí i v této „moderní“ době stále člověkem, který si pohled počestného občana nezasloužil. V katovně zanechal takřka všechny katovské a mučící nástroje a opustil město. Bez zajímavosti jistě není fakt, že v domě samotném nadále žila rodina Pírků, již bez druhého příjmení Hořínek. Ta prodala v roce 1901 všechny bývalé katovy „krámy“ spolku amatérských umělců, divadelních ochotníků v Litomyšli. Ti však, patrně vědomi si ceny těchto artefaktů, obratem ruky prodali věci po Hořínkovi Městskému muzeu. A že to nebyly maličkosti! Dvě oprátky, dřevěný kříž, který údajně odsouzenci před smrtí líbali a v neposlední…
číst dále
Jaroslav Šefčík, http://www.hrdelnipravo.cz/katovny/litomysl.html, 9.1. 2013