
Hrad se nachází na severním výběžku ostrohu tvořeném údolím Tiché Orlice a jejího levobřežního bezejmenného přítoku, 700 m JZ od hradu Lanšperk. Plošina hradu je tvořena třemi výškovými úrovněmi, nejvyšší uměle navršená vyvýšenina, považovaná jako pozůstatek stavby, nižší úroveň tvoří uměle srovnaná plošina, kterou od ostrožny odděluje příkop. Třetí část je tvořena členitým terénem zerodovanými skalními suky, terén je změněn záleží jak od středověké dispozice. Předpolí je pokryto hustými náletovými dřevinami může skrývat případně další terénní stopy hrádku. Jediná patrná je pseudokrasová jeskyně.
Dle střepů keramiky, nalezené v sondách a při hledání kovových předmětů detektorem, jde o keramiku z konce 13. a začátku 14. století. Byl nalezen i keramický přeslen, který dokládá, že na hradě žily i ženy. Kovové předměty zde nalezené (podkovy, třmeny, udidla, ostruhy) jde datovat do druhé poloviny 13. a začátku 14. století. Menší část hrotů šípů byla nalezena vně hradu (snad zásoba pro posádku), větší část nálezů šípů pochází z plochy sídla, byly tedy zřejmě použity při vojenské akci proti hradu. Byl zde nalezen i nášlapný ježek, srpy. Datací nálezů do poslední třetiny 13. století a první poloviny 14. století padá teorie předsunuté bašty hradu Lanšperka i opevněné místo pro prakoviště při dobývání hradu. Lokalita existovala před postavením hradu Lanšperku. Nejpravděpodobnější variantou je, že jde o strážní stanoviště nad přechodem přes řeku, důležitá komunikace v údolí je střežena dalšími hrady Kyšperk, Lanšperk a Rotnek, či kolonizační provizorium, či předchůdce hradu Lanšperka, i když daná lokalita založení hradu Lanšperka přežila..