Původně se jednalo o vilu postavenou podle projektu Josefa Drahoše v r. 1890 Janem Horským pro jeho manželku Ludmilu. V r. 1925 byla vila Ludmila č. p.117 přestavěna na sokolovnu a její siluetu obohatil významný blok divadelního jeviště. Od 20. března 1995 je budova památkově chráněna.
Hlavní jednopatrovou část budovy s vysokou valbovou střechou a středovým štítovým rizalitem doplňuje vlevo nakoso přistavěná štíhlá hranolová věž s jehlancovou střechou. Napravo je odsazené krátké křídlo, zakončené třípodlažní polygonální věží, jejíž poslední patro má podobu altánu s vysokými okny a střešní terasou s balustrádou. Stavba je obohacena o významný blok divadelního jeviště s neckovým oplechovaným zastřešením. Vstup ze zahrady při ulici představuje zasklená lodžie stojící po pravé straně hlavní části, přístupná dvouramenným schodištěm. Z původního vybavení vily se dodnes zachovala zejména dvě dekorativní interiérová litinová schodiště, dále dlažba, soubor dveří, mříže a kašna stojící před hlavním průčelím od A. Kilschera z Vídně.
Luděk Vláčil, 7.2. 2017
Původně se jednalo o reprezentativní městskou vilu postavenou roku 1890 v romantickém historizujícím (novorenesančním) slohu stavitelem Josefem Drahošem pro brandýského rodáka Jana Horského (1849–1917) architekta, projektanta a podnikatele v oboru železničních a mostních staveb v tehdejším Rakousku-Uhersku, který ji nechal zbudovat pro svou manželku Ludmilu. V roce 1925 byla vila Ludmila č. p.117 přestavěna na sokolovnu a její siluetu obohatil významný blok divadelního jeviště. Stavba se stala společensky významnou budovou prvorepublikového lázeňského letoviska, kterým v té době Brandýs byl. Od 20. března 1995 je budova památkově chráněna.
Luděk Vláčil, 5.2. 2017
