pamětní deska s bustou Františka Ondříčka

Ten se jednou dostal do Brandýsa nad Orlicí a byl městečkem a jeho okolím přímo uchvácen, takže sem začal se svojí rodinou zajíždět na letní pobyty, přičemž poprvé se tak stalo v roce 1891. Tehdy však ještě bydlel na náměstí v čp. 22. Jak však zapadl do místního prostředí, poznal a oblíbil si místní obyvatele, začal se hlouběji zajímat o toto místo, zejména z historického hlediska, což dodnes dokládá pamětní deska Karlu staršímu ze Žerotína, jejíž zřízení jako první inicioval. Později se dokonce začal rozhodovat nad tím, že by se sem jeho rodina přestěhovala, takže si tu nechal v letech 1899-1901 postavit od ústeckoorlického mistra zednického Josefa Schülera vilu čp. 202, která měla připomínat ruskou "daču". V ní však natrvalo strávil pouze léta 1901-1902, aby se opětovně vrátil do Vídně a sem nadále zajížděl již jen na letní pobyty. Není tedy nic divného, když se místní snažili o to, aby vznikla trvalá vzpomínka na tuto významnou osobnost, jež výrazně zasáhla do života tohoto města a zejména rozšířila jeho známost jinde po republice a dokonce i v zahraničí. Nejprve se probíralo to, v jaké podobě by tato vzpomínka měla vzniknout, zda by se mělo jednat o pomník nebo něco skromnějšího, a to již de facto krátce po Ondříčkově smrti. Nakonec byla o mnoho let později zvolena pamětní deska s nápisem: "ZDE TRÁVIL SVÉ VZÁCNÉ CHVÍLE ODDECHU FRANTIŠEK ONDŘÍČEK KRÁL HOUSLÍ V LETECH 1900-1918" a s bronzovou bustou oslavence, která byla darem a prací akademického sochaře a člena SVU Mánes Jana Kavana. Její pořízení a umístění na vilu pak zaplatil její tehdejší vlastník Alois France z Prahy. Na její slavnostní odhalení byl symbolicky vybrán rok 1937, a to rovnou ze dvou důvodů, neboť v dubnu téhož roku mělo uplynout 15 let od smrti Františka Ondříčka a 80 let od jeho narození. Zároveň se tato akce stala završením celorepublikových oslav tohoto houslového virtuosa (zahájeny byly 11. dubna slavností v pražské konzervatoři a otevřením výstavky "Ondříčkův odkaz národu" v Národním muzeu v Praze), jíž předcházelo pojmenování ulice z náměstí k bývalé Ondříčkově vile právě po něm. Uspořádána byla 4.-5. července 1937 městskou radou a místním osvětovým sborem, přičemž protektorát nad ní měl prezident republiky JUDr. Edvard Beneš. Nejednalo se o nějakou až intimní slavnost, ba právě naopak! 4. července se uskutečnil v 20.15 hod. v sokolovně vzpomínkový koncert ze skladeb Františka Ondříčka, na němž vystoupili: oslavencův žák a koncertní mistr Radiojournalu Vojtěch Frait a na klavír hrající dirigent orchestru Radiojournalu Otakar Pařík. Následujícího dne pak byla nejprve otevřena výstavka památek na výše jmenovaného hudebního genia, dílem zapůjčených z Prahy, dílem získaných od místních obyvatel a ve 14.30 hod. byla slavnostně odevzdána veřejnosti pamětní deska s bustou "krále houslí". Pěvecký doprovod měly na starosti sbory Zvukobor z Chocně a Žerotín z Brandýsa nad Orlicí pod řízením Václava Konárka a Jana Setínského a slavnostním řečníkem byl profesor dějin hudby na pražské konzervatoři PhDr. Jan Branberger, známý též pod uměleckým pseudonymem Jan Vrabský. Slavnosti se zúčastnilo několik set návštěvníků, mezi nimiž bychom našli řadu významných jmen, z nichž jmenujme: virtuosa na violoncello a hudebního pedagoga Bohuše Herana, oslavencova bratra a též houslistu Stanislava Ondříčka a skladatele oper a sběratele lidových písní Karla Weise. Sama vila se za dobu své existence sice pohledově změnila, zmiňme zejména její přestavbu z roku 1936, poté co ji zadluženou a zpustlou koupil ve dražbě pražský majitel realit Alois France, ale neopominutelné jsou též další následující zásahy, sama pamětní deska s bustou tohoto hudebního génia na nás však shlíží ve stejné podobě, jak byla před lety odhalena a připomíná nám to, že svého času býval Brandýs nad Orlicí dostaveníčkem mnoha hudebních veličin té doby. Vzpomeňme tak cestou okolo nejen na něj, nýbrž na všechny, kteří se zapsali do historie tohoto města zlatým písmem a učinili z něj to, čím se stalo a jak ho známe dnes!.