Horní Libchavy

Hornolibchavská tvrz byla doposud ve výzkumech opomíjena a její osud je předmětem dalšího výzkumu. (Musil, 2002). Původně existovaly jen dvě vsi, a to České a Německé Libchavy, podle národnostního složení obyvatel. České Libchavy patrně vznikly v období rané kolonizace na počátku 13. století družinou Kojaty Hrabišice, postupující od Chocně, se kterou je spojena tvrz Skalka. Německé Libchavy jsou typickou lesní lánovou vsí dlouze se táhnoucí podél Libchavského potoka. Její vznik je spojen s vrcholnou kolonizací v povodí Tiché Orlice, kdy se na této kolonizaci vydatně podílelo německé etnikum. Těžko lze určit, zdali vznik vsi souvisel s kolonizační činností pánů z Drnholce v druhé polovině 13. století, nebo až s příslušníky rodu z Brandýsa z přelomu 13. - 14. století, kteří kolonizovali pravý břeh Tiché Orlice. Pro druhou variantu by svědčil fakt, že je v letech 1362 – 1363 doložen Smil z Brandýsa jako patron kostela v Německých Libchavách. V průběhu 14. století a v době před husitskými bouřemi byla ves v majetku drobné šlechty. Na počátku 16. století byly Německé Libchavy v držení rodu z Bubna. Samotný vznik Horních Libchav souvisel s dělením rodového majetku příslušníků rodu z Bubna. Roku 1588, po smrti Jana z Bubna, se dělily mezi jeho pět synů rozsáhlé majetky ve východních Čechách. V rámci těchto změn byly Německé Libchavy rozděleny na horní díl (Horní Libchavy), který připadl Albrechtovi a dolní díl s tvrzí (dnes tvrz v Dolních Libchavách u železniční zastávky) Janovi (řečenému staršímu) z Bubna. Vznik tvrze pravděpodobně souvisí právě s těmito událostmi, kdy Albrechtův díl postrádal panské sídlo, pročež si vybudoval tvrz. Není však vyloučeno, že již existovala v době dělení majetků. Nahrává tomu fakt, že ve smlouvě o dědictví po svém dalším bratrovi Jiříkovi se zmiňovaným bratrem Janem starším používá přídomek „z Bubna a na Horní Lipchavě“. V roce 1611 Albrecht tvrz, poplužní dvůr a ves Horní Libchavy postoupil svému bratrovi Janovi staršímu. Tímto aktem končí krátká existence Horních Libchav jako samostatného zboží se sídelní tvrzí. Po roce 1611 Horní Libchavy splynuly s Dolními a veškeré další osudy sdílely společně. Tvrz po roce 1611 přestala sloužit jako sídlo panství, nicméně její fyzická existence trvala nadále. K roku 1611 je v zápisu v zemských deskách v souvislosti s prodejem Horních Libchav zmiňován poplužní dvůr v blízkosti hornolibchavské tvrze, druhý poplužní dvůr – Flamlovský (podle posledního držitele Flamla) byl ve vesnici. Tento dvůr vznikl někdy v době, kdy Horní Libchavy patřily Albrechtovi z Bubna, zánik je spojován se sloučením Horních Libchav s Dolními. V této době je k Horním Libchavám počítán i třetí dvůr Cakel, který ležel na jižním konci dnešních Dolních Libchav, dodnes je tato část nazývána Cakle. Lze tedy konstatovat, že v době na přelomu 16. – 17. století existovaly v Horních Libchavách tři dvory. Dvůr, který se nacházel poblíž tvrze, pravděpodobně založil počátkem 17. století Albrecht z Bubna. V době držení Horních Libchav Albrechtem z Bubna vznikly dva dvory – Flamlovský ve vsi a tzv. Hořejší poblíž tvrze, který jako jediný dosud existuje. Flamlovský dvůr zanikl roku 1611, dvůr Cakel zanikl roku 1626. Tzv. Hořejší dvůr se tedy musel nacházet poblíž sídla Albrechta z Bubna, tedy hornolibchavské tvrze (dalším důkazem je soupis 6 obyvatel podle víry k roku 1651 – šafář Mates Fiedler a jeho žena Zuzana, služebníci - pacholek Matouš Šubrt, vozka Jan Ryšán, děvečky Zuzana Jiřlová a Barbora Šubertová. Zásadním pramenem informací k existenci tvrze je hlášení hejtmana lanškrounského panství Kryštofa Kašpara de Suenne knížeti Janu Ondřejovi z Lichtenštejna z 15. února 1687 ohledně stavebních úprav jednoho z dvorů na Lichtenštejnově panství. Předmětem stavebních úprav je na dvoře hornolibchavském stará tvrz, jejíž přízemí je kamenné a první patro dřevěné. Důvodem úprav byl sešlý stav tvrze s tím, že v přízemí se zřídí byt pro ovčáka, v patře bude sýpka a dojde k novému zastřešení objektu). Po bitvě na Bílé Hoře byly Horní i Dolní Libchavy Janovi staršímu z Bubna zkonfiskovány pro účast na protihabsburském odboji a roku 1623 byly prodány Albrechtovi z Valdštejna. Zápis stručně uvádí tvrz Libchavu (bez bližšího rozlišení) s vesnicemi, poplužními dvory a dalším příslušenstvím. Stejně stručný je zápis z roku 1624, kdy Albrecht z Valdštejna směnil některé svoje statky s Marií Magdalenou Trčkovou, rozenou z Lobkovic. Zřejmě ještě toho roku postoupila Marie Magdalena Trčková Libchavy Karlovi z Lichtenštejna. Dle zprávy Kryštofa Kašpara de Suenne víme, že tvrz ještě na konci 17. století stála na hornolibchavském dvoře a byla stavebně upravena. Z průběhu 18. století se zachovaly zápisy o podobě hospodářského příslušenství dvora, samotná tvrz však již není zmiňována. Na mapě stabilního katastru z roku 1839 (již katastr Dolních Libchav) je umístěn dvůr jižně od kostela, který vznikl kolem roku 1609 a je třeba v něm hledat dvůr v místech dnešního obecního úřadu. Hornolibchavský dvůr v průběhu 19. století plnil hospodářskou funkci v rámci lanškrounského velkostatku. Podrobný popis dvora z roku 1858 uvádí čtyři stavení, uzavírající mezi sebou dvůr. Jedna z budov je popisována jako budova s několika klenutými místnostmi v přízemí, kde jsou byty ovčáka a poklasného, a se sýpkou v půdním prostoru. V rámci první pozemkové reformy po roce 1918 byl dvůr rozparcelován. Po r. 1920 byly hospodářské budovy, tvořící společně s budovou bývalé tvrze hospodářský dvůr, zbořeny. Od září 1923 v bývalé tvrzi sídlila česká menšinová škola. Po roce 1928 začala budova sloužit pro potřeby obecního úřadu, od roku 1945 zde sídlil MNV, od roku 1990 opětovně obecní úřad. Na konci 90. let 20. století došlo k rozsáhlé rekonstrukci objektu. Objekt bývalé tvrze se nachází jižně od kostela na svahu, který se sklání k západu k sinici I/14. Přízemní budova je postavena na obdélném půdorysu.