Domek Maxe Švabinského v Kozlově u České Třebové.
© Pavel Vítek 09/2024
Chaloupka Maxe Švabinského je přízemní stavení obdélného půdorysu, které se skládá ze dvou částí. Pravá, nižší část, původně roubená má na jižní a východní straně vždy dvě okenní osy, na jižní straně nekrytá pavlač. Sedlová střecha je kryta eternitem a podepřena dvěma původními dřevěnými sloupy. Uvnitř je předsíň s dřevěnými schody na půdu; místnost s trámovým sloupem a betonovou podlahou. Vlevo ode dveří stojí kachlová kamna a vyřezávané židle, vpravo postel. Dále je kuchyň se dvěma okenními osami, na severní stranu (okna šestitabulková), rovný strop, podlaha cementová. Vybaveno původním secesním nábytkem a původními kachlovými kamny. Původní vybavení, lidový nábytek a keramika, secesní pohovka, na stěnách reprodukce děl Maxe Švabinského, zachováno původní rytecké nářadí mistra. Střecha levé části je sedlová, kryta eternitem. V západním štítě malba Maxe Švabinského. Vlevo, v rostlinách klečící ženská postava se sepjatýma rukama… číst dále
Kozlovská chaloupka byla původně výminkem sousedního Pecháčkova statku. Jejím doloženým obyvatelem byl národní obrozenec, filosof a revolucionář František Emanuel Welz. Roku 1891 si chaloupku pronajala rodina pražského železničáře Rudolfa Vejrycha. Manželé Vejrychovi sem pravidelně zajížděli se svými dětmi Karlem, Rudolfem a Elou. Od roku 1895 zde své volné chvíle trávil i nápadník Ely, student pražské malířské akademie Maxmilián Švabinský. Kozlovská krajina i samotné stavení mladého umělce natolik inspirovalo, že dnes mluvíme o „kozlovském období“ Švabinského. Sepětí Maxe Švabinského a Kozlova se ještě upevnilo, když roku 1900 došlo k jeho sňatku s Elou Vejrychovou. Toho roku se také Kozlovská chaloupka dočkala změny. Karel Vejrych k původní staré části přistavěl novou, prostornější s rozlehlým světlým pokojem. Štít nové chaloupky pak Švabinský s Rudolfem Vejrychem a Otakarem Vaňáčem ozdobili výjevem Svatý Václav přijímá… číst dále
|
Přihlášení |
