kostel sv. Martina

Ze soklu vyrůstá samotná hmota presbytáře. V západní části kostela se nachází kruchta, která je v současnosti nově upravena. K presbytáři ze severní strany přiléhá sakristie v obdélníkovém půdorysu a k věži a severozápadnímu nároží lodi je připojena také obdélníková předsíň. Vnitřek lodi měří na délku 17 m a na šířku 6,7 m. Ve východní části lodi v severní i jižní stěně nalezneme gotická okna. Na jižní zdi jsou dvě úzká, polokruhově uzavřená okénka románského a čtyři renesančního stylu. Na kruchtě se na severní stěně nacházejí jedno románské a jedno renesanční okno. V severní části hřbitova nalezneme sochu Krista..

Přesné datum výstavby kostela není známo, předpokládá se, že pochází asi z 1. poloviny 13. století. Stavba je obklopena ze západní a jižní strany stále využívaným hřbitovem a obíhá ji vysoká ohradní zeď. Z gotického období pochází přístavba presbytáře, předsíně a sakristie, jižní portál byl upraven renesančně v roce 1553. Do kostela se vchází buď vchodem v západní zdi věže, kde je na půlkruhovém portálu vyryt letopočet 1687 či 1692. Ke vstupu také slouží portál na severní zdi předsíně, z níž vede do severní části lodi původně románský portál upravovaný roku 1553. Na jižní straně lodi je pak poslední vstup do kostela, jednoduchý pravoúhlý portál, proražený roku 1553 při renesančních úpravách stavby. Z románského kostela se dodnes zachovala původní hranolová věž, zdobící západní průčelí kostela s románskými okénky, a západní polovina současné lodi. Portál věže a kružby v oknech jsou z úprav koncem 17. století. V gotické době bylo ubouráno původní románské kněžiště a loď byla prodloužena východním směrem. Z období raně barokních úprav pocházel oltář s obrazem od litomyšlského malíře Jiřího Papáčka. Dnes je ale nahrazen oltářem od řezbáře Václava Hendrycha z Litomyšle z roku 1785. Doplněn je oltářním obrazem sv. Martina na koni vytvořený Janem Umlaufem z Kyšperka z roku 1879. Ke konci 19. století byl kostel už ve velmi špatném stavu, takže se uvažovalo o stavbě nového kostela. Nadcházející válečná doba ale nedala k opravě kostela nebo stavbě nového možnost. Po skončení války byla povolena oprava šindelové střechy, později v letech 1923-1924 byla nově pokryta střecha kostela. Poslední velké opravy kostela probíhaly v letech 1947–1948. Na východ od kostela stojí čtyřboká jednopatrová zvonice z roku 1646. Přízemí má zděné, patro bedněné s šindelovým osmibokým stanem. Slouží jako vstupní brána ke kostelu a na hřbitov.