Nový hrad

Za ním následovala 1,4 metrů silná hradba se zaoblenými rohy. Jediným dochovaným zbytkem hradu je severozápadní cca 20 metrů dlouhý úsek této hradby s dochovaným lícem a narušenou korunou zdiva. Na vnějším líci jsou dochovány zbytky malty a otvory po kůlech samonosného lešení. Uvnitř hradby byl umístěn polygon jádra o kratší ose cca 27 m dochovaný zčásti ve valovitých tvarech, které by snad mohly skrývat zbytky zdiva..

V první polovině 16. století se mu vyhnula vlna opouštění nepohodlných starých sídel, centrem panství byl až do vypálení Švédy roku 1645 a obyvatelný byl ještě roku 1750. V té době se noví majitelé panství hrabata Harbuval-Chamaré rozhodla postavit přímo pod hradem nové reprezentativní rokokové sídlo, pro nějž byl starý nevyhovující hrad vítaným zdrojem stavebního materiálu. Na stavbu nového zámku byl postupně rozebrán téměř celý hrad, do dnešních dní se dochovalo pouze torzo obvodové hradby..

Na základě predikátu lze soudit, že již tehdy zde mohlo existovat nějaké panské sídlo, avšak jistě ne na místě dnes známého hradu. Název může napovídat, že zde již tehdy byl kostel a ve vazbě k němu lze předpokládat panské sídlo, avšak jedná se o pouhou hypotézu. Není známo, kde by se toto sídlo mohlo nacházet, i když kostel vykazuje ostrožnou polohu, což by mohlo nasvědčovat, že sídlo mohlo být u něho. Existence zdejšího kostela sv. Jakuba je prokazatelná až od roku 1349. Roku 1398 se u příležitosti majetku litomyšlského biskupství dozvídáme, že božídomské zboží je v zástavě benediktinského kláštera v Podlažicích. Zástava asi nebyla nikdy vyplacena zpět a v majetku kláštera zůstal Boží dům až do roku 1421, kdy klášter zanikl. Jeho majetky si poté rozdělili husité. V roce 1436 část bývalého klášterního zboží získal od Zikmunda Lucemburského husitský hejtman Jan Pardus z Horky a Vratkova. O tom, že zde bylo nějaké panské sídlo svědčí to, že v roce 1440 se po Božím domě psal Pardusův purkrabí Petr Krtek, avšak nelze soudit, zda tímto sídlem byl dnes známý hrad. Někdy v 50. letech 15. století převedl Jan Pardus zástavu na Zdeňka III. Kostku z Postupic. Tento další husitský hejtman, důvěrník krále Jiříka z Poděbrad a nejvyšší mincmistr a od roku 1467 nejvyšší purkrabí pražský pravděpodobně postavil zdejší hrad, který pojmenoval hrad podle podhradní vsi. Zdeněk padl v bitvě u Zvole roku 1468 a panovník tehdy převedl jeho majetky na jeho bratra Albrechta, který poté postoupil Nový hrad svému synovci Zdeňkovi IV. Kostkovi. V roce 1468 se hrad podle A. Sedláčka poprvé výslovně připomíná, avšak Sedláček necituje žádný pramen, byť ve svých Hradech parafrázuje nějakou listinu, kde má být připomínán "hrad řečený Boží duom."

Starožitný název se udržel až do roku 1492, jak dokládá predikát Zdeňka IV. na Božím domě, ale hned z následujícího roku z listiny vydané na Novém hradě můžeme doložit současný název, jenž nakonec překonal zažitý historický název lokality, který přesně zapadal do tehdejší módy husitské éry pojmenovávat hrady podle biblických míst či vůbec názvy odkazujícími na náboženství. Ještě v roce 1563 se podhradní vesnice jmenovala Boží dům, ale postupně převzala název podle hradu, ač název přešel do pomnožného tvaru, jak je v češtině zvykem. Rod Kostků z Postupic vlastnil Nový hrad až do svého vymření Bohušem III. v roce 1557. V posledních letech Bohušova života však bylo novohradské zboží pouze manstvím, což byl trest za Bohušovu účast v protihabsburském povstání v roce 1547. Roku 1559 prodal král Ferdinand I. novohradské panství Janovi Žateckému z Vejkrštorfu. Jeho dcera Anna se provdala za Ferdinanda Švihovského z Rýzmberka, který roku 1580 prodal Nové Hrady Mikulášovi z Lobkovic. Za Žateckých možná byla provedena první přestavba hradu, a to na renesanční zámek. Svědčí o tom zeď, jaksi se vymykající z obvodu jádra hradu, která může právě z této doby pocházet..