
Jedna ze tří městských bran vysokomýtského opevnění. Skládá se stejně jako její sesterská Pražská brána z velké věže a malé věžičky, mezi kterými je umístěna vlastní brána. Nachází se v jihozápadním rohu historického jádra města. Nad portálem brány je na vnější straně umístěna malba městského znaku podle návrhu Mikoláše Alše. Na městském znaku Vysokého Mýta je svatý Jiří, který zabijí draka. Svatý Jiří představuje patrona rytířů, který chrání město před zeleným drakem, jež se podle pověsti skrývá v podzemí města. Velká věž brány je dnes jednou z dominant panoramatu Vysokého Mýta a podílí se na jedinečné scenerii. Její bělostná fasáda a rohy zdobené kvádrováním krásně doplňují kolorit města. Věž je kryta vysokou stanovou střechou. Bránu zdobí novogotické cimbuří a malá vížka je taktéž kryta stanovou střechou. Brána není průjezdná, nachází se na pěší ulici.
Opevnění Vysokého Mýta je poprvé nepřímo doloženo zmínkou v zakládací listině Poličky z roku 1265. Vzhledem k tomu, že založení Mýta se datuje o pouhé tři roky dříve, musela být výstavba opevnění velmi rychlá. Součástí hradeb byly tři brány, jednotně řešené jako průjezd mezi dvěma hranolovými věžemi různé velikosti. Ve 14. –16. století bylo opevnění zdokonalováno, což se projevilo i přidáváním obranných prvků u jednotlivých vstupů do města. Před Litomyšlskou branou byl postaven barbakán, jehož pozůstatek byl nedávno objeven v sousedním domě čp. 1. Od třicetileté války význam městského opevnění upadal. Vyšší z věží brány sice sloužila jako hláska pro přilehlou část města, její stav se ale zhoršoval. Postupně byl ubourán barbakán a zavezeny příkopy, od přelomu 18. a 19. století se uvažovalo o demolici celé brány. Tyto snahy podpořil dokonce příkaz zemského místodržitelství k demolici Litomyšlské a Pražské brány jako… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.