
Původně raně gotický kostel ze 13. století byl téměř celý stržen a pseudogoticky dostavěn (1912–13). Z původního kostela se zachoval gotický pravoúhlý presbytář (dnešní boční kaple sv. Václava), zaklenutý křížovou žebrovou klenbou, s klínovými, jednou vyžlabenými žebry. Ta vybíhají přímo ze zdi bez podpěry a sbíhají se v terčovém svorníku. Dále zachován zevně na východní straně sakristie zazděný původní půlkruhový kamenný portál, pravoúhle odstupňovaný, s ostěním profilovaným oblounem. Také se zachovala původně samostatně stojící zvonice, která byla spojena s novou stavbou kostela a zvýšena.
Roku 1921 provedl výmalbu interiéru Antonín Häusler, který zde vytvořil velké malby podle šablon Mikoláše Alše, zobrazující české světce sv. Václava, sv. Ludmilu a sv. Cyrila s Metodějem, dále Pannu Marii, Beránka Božího a evangelisty. V levé kapli jsou starší malby, zachycující výjev z podobenství o milosrdném Samařanovi a Setkání Abrahama s Melchisedechem.
Mikuláš. Po roce 1620 se stal kostelem filiálním k Novým Hradům. Roku 1625 byla provedena oprava kostela, při které byl kostel přestavěn a rozšířen. Roku 1754 se stal kostel po 333 letech znovu farním. Roku 1890 prošel kostel další opravou. Počátkem 20. století původní kostel již nepostačoval svou kapacitou, také měl, jak se ukázalo, narušenou statiku. Proto byl r. 1912 stržen (s výjimkou původně raně gotického presbytáře s křížovou žebrovou klenbou, samostatně stojící zvonice a kamenného portálu s ostěním) a v letech 1912–1913 byl v pseugodotickém stylu postaven nový kostel kolmo na osu původního, který byl propojen se zvonicí (ta byla zvýšena a upravena do dnešní podoby kostelní věže). Autorem podoby nového kostela byl architekt Bóža Dvořák (1864–1954). Roku 1921 vymaloval interiér kostela velkými malbami Antonín Häusler podle šablon Mikoláše Alše. V levé kapli jsou starší malby..