pomník J. A. Komenského

Ten se v těchto místech skrýval v letech 1622–1625. Světlo světa zde spatřil slavný Labyrint světa a ráj srdce, rovněž několik dalších spisů. V Knize svatebních smluv je záznam o jeho sňatku s Dorotou Cyrillovou – potomci Jana Ámose a Doroty žijí dodnes. V místech, kde snad stál domek Komenského, je od roku 1865 jeho pomník ve tvaru obelisku..

Nejvíce však toto náboženské hnutí vzrostlo ve 2. polovině 15. století za Kostků z Postupic (po roce 1467), kdy zde vznikl kostel, jenž se nacházel na místě pozdějších domů čp. 100-101 a byli v něm pochováváni čelní českobratrští představitelé a kněží. Později na sebe upozornilo toto město, přezdívané Kanaanem Jednoty bratrské, tím, že sloužilo jako útočiště pro mnoho českobratrských činitelů nebo prostých věřících, což se dělo především díky zdejšímu rodákovi a ochránci Karlu staršímu ze Žerotína (15. září 1564 Brandýs nad Orlicí - 9. října 1636 Přerov). Výrazněji je Brandýs nad Orlicí známý tím, že se zde ukrýval před pronásledováním Jan Amos Komenský, jenž předtím musel opustit nejprve Fulnek a posléze i jeho okolí, aby právě v údolí Tiché Orlice nalezl dočasné útočiště. Nebyla to pro něj snadná doba, přišel o své jmění, většinu rukopisů a knih, když nepočítáme opuštění domova, svých přátel a jiných blízkých osob. Do výše jmenovaného domku pod lesnatou strání Klopoty přišel v říjnu 1622, aby v Brandýse nad Orlicí pochoval svou první manželku a prvorozeného syna. V těchto místech se též 3. září 1624 znovu oženil s Dorotou, dcerou českobratrského staršího a kazatele v pražské Betlémské kapli Jana Cyrila a zejména sepsal své výrazné dílo "Labirynt Swěta a Lusthauz Srdce, to gest Swětlé Wymalowánj, kterak v tom Swětě a wěcech geho wssechněch, nic nenj než Matenj a Motánj, Kolotánj a Lopotowánj, Mámenj a Ssalba, Bjda a Tesknost, a naposledy Omrzenj wsseho a zauffánj: Ale kdož doma w srdcy swém sedě, s gediným Pánem Bohem se vzawjrá, ten sám k prawému a plnému mysli vpokogenj a radosti že přicházý", známé později jen jako "Labyrint světa a ráj srdce" a věnované 13. prosince 1623 právě Karlovi staršímu ze Žerotína. Jeho brandýský pobyt, při němž začal psát i své další výrazné dílo "Centrum Securitatis. To gest: Hlubjna Bezpečnosti, a neb: Swětlé Wymalowánj, gak w samém gediném Bohu, a pokorném se gemu na wssecku geho Wůli Oddánj, a Poddánj wsseckna dokonalá přitomného Žiwota Bezpečnost, Pokog, a Blahoslawenstwj záležj", patřil k těm posledním na našem území, poté strávil ještě nějaký čas pod ochranou Jiřího Sadovského ze Sloupna a na Sadové a Žíželevsi v Bílé Třemešné u Dvora Králové nad Labem, v Branné u Jilemnice a v Žacléři, aby nakonec v zimě roku 1628 opustil svoji vlast natrvalo. Právě tuto část Komenského života se rozhodli nejen místní lidé uctít pomníkem, který by byl umístěn v blízkosti místa, kde měl stávat jím obývaný domek, z něhož se měl dochovat pouze sklípek pod strání, přičemž spolek pro jeho zřízení, známý jako Sbor ke zřízení pomníku Jana Amose Komenského či Sbor ku oslavení Jana Amosa Komenského, vznikl roku 1860, i když první myšlenky na toto téma se objevily již díky Aloisi Vojtěchovi Šemberovi v roce 1838. Jeho návrh vyhotovil pražský kameník a člen Umělecké besedy Karel Svoboda a realizací pověřen kameník Jan Lange z Brněnce (za 1 277,95 zl.) a zlatník Veverka z Hemže, jenž vyzlatil nápis: "JANU AMOSU KOMENSKÉMU VDĚČNÝ NÁROD DNE PÁTÉHO ZÁŘÍ MDCCCLXV. " Původně měl být pomník vybudován a odhalen již roku 1864, ale kvůli technickým a finančním důvodům bylo nutno tuto slavnost odložit. K položení základního kamene došlo až 20. července 1865 (viz https://www.comenius350.cz/assets/files/poutnikova-stezka.pdf) a slavnostní odhalení tohoto jehlancovitého pomníku, jenž vznikl z výtěžku celonárodní finanční sbírky (v červnu 1865 činila celkem 1 124,07 zl.), se uskutečnilo 5. září 1865 a tato akce se stala velkolepou manifestací všech vlasteneckých sil, neboť tehdy se zde sešlo na 6 000 lidí, z nichž jmenujme zejména takové velikány jako: Františka Palackého, Miroslava Tyrše, Karla Sladkovského (slavnostní řečník), Aloise Vojtěcha Šemberu, Jana Evangelistu Purkyně, prof. MUDr. Jana Bohumila Eiselta, PhDr. Bohuslava Braunera či JUDr. Julia Grégra. Kromě toho se této slavnosti zúčastnilo 20 pěveckých spolků z Čech i Moravy s 15 prapory (Svantovít Hlinsko, Boleslav Mladá Boleslav, Otakar Vysoké Mýto aj.), deputace mnoha národních korporací z Čech, Moravy, Slezska i Slovenska a českobratrských jednot z Německa, Polska a z Nizozemí a dokonce řada římskokatolických kněží, samozřejmě na zapřenou, protože královéhradecká konsistoř nařídila všem vikariátům, aby pohlídaly to, že se nikdo z duchovenstva této slavnosti nezúčastní, protože ta "neplatí tak literárním zásluhám Komenského, ale spíše čelí proti církvi katolické", což lze nalézt v dochovaném oběžníku z 24. srpna 1865. Není divu, že kvůli tomu měly být vypraveny zvláštní vlaky z Prahy a z Brna, kde se navíc platilo poloviční jízdné, ale nakonec vyjel jen ten z Prahy a Moravané museli dorazit obyčejnými vlaky, případně dodatečně vypraveným zvláštním vlakem z České Třebové. Následně se začalo uvažovat o jeho úpravě, aby vypadal ještě více reprezentativně. Nakonec byla pořízena pozlacená bronzová plaketa s poprsím Jana Amose Komenského, která vznikla podle návrhu řezbáře a člena Umělecké besedy Jindřicha Votočka v dílně továrníka Josefa Benkeho na Smíchově a její vybudování měla na svědomí Jednota učitelská Budeč v Praze a venkovské učitelské jednoty. Její slavnostní odhalení v rámci velkého sjezdu českoslovanského učitelstva se uskutečnilo 15. srpna 1871, přičemž slavnostním řečníkem byl starosta Budče pražské Jan Ladislav Mašek, před nímž zazněla zvláštní kantáta s textem od Emanuela Zuengla a nápěvem od Josefa Drahoráda a řeč předsedy brandýského slavnostního výboru a zdejšího mlynáře Jana Jeništy. Od té doby se stal pomník pod Klopoty, první Komenského pomník v našich zemích, centrem mnoha velkých učitelských, kulturních a národoveckých manifestací, mnohdy přes zákaz tehdejších úřadů. Zmiňme např. velký českobratrský sjezd v roce 1935, ale i zajímavou věc, jež se udála koncem května 1945, kdy v Brandýse nad Orlicí krátce zastavil vlak řeckých repatriantů, z nichž někteří vystoupili z vlaku a šli se poklonit tomuto pomníku, aniž by se kdy zjistilo, jak se tito zubožení lidé dozvěděli o tom, že zde tento pomník vůbec stojí a kým vlastně Komenský byl. 2. září téhož roku se u pomníku uskutečnila manifestace za platnost duchovního odkazu Jana Amose Komenského v národním i politickém životě opětovně svobodného Československa za účasti ministra spravedlnosti JUDr. Jaroslava Stránského. To vše se projevilo řadou úprav místa, z nichž kromě opravy z let 1933-1934, jež vyvolala spory mezi místním okrašlovacím spolkem a Státním památkovým úřadem v Praze, zmiňme zejména ty poslední, kdy byl roku 1982 zrestaurován pomník (Jiří Kašpar a Bronislava Kašparová), v letech 2004-2005 upraveno prostranství mezi pomníkem a řekou Orlicí a v roce 2018 došlo k opětovnému zrestaurování samotného pomníku (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-jana-amose-komenskeho-15746769), ale do státního seznamu kulturních památek byl zapsán již předtím, a to 14. června 1982, i když již od 19. století se našla řada těch, kteří pochybují o tom, že by v těchto místech Jan Amos Komenský skutečně působil, např. dějepisec Emanuel Karel Zeiner, podle něhož by mělo jít ve skutečnosti o Klopoty pod Říčkami, kde již roku 1846 hledal po tomto stopy básník Bedřich Peška a mnozí jeho následovníci, kteří si kladli otázku, proč by z brandýských Klopot psal Jan Amos Komenský dopisy svému ochránci Karlu staršímu ze Žerotína, když za ním mohl dojít osobně..