
Morašický kostel sv. Petra a Pavla je jednolodní stavba s odsazeným pětiboce zakončeným presbytářem. Na severní straně kostela je umístěna věž. V podvěží je sakristie a nad vchodem do ní je letopočet 1712. Na stropě kostela jsou vyobrazeny erby majitelů místní tvrze a litomyšlského zámku. Na severní straně presbytáře gotické nástěnné malby, datované nápisem do roku 1393. Zařízení kostela pochází z konce 19. století. Okolo kostela se rozkládal hřbitov, který ale zanikl. Na jižní straně tohoto bývalého hřbitova zůstala kostnice. Je to původně gotická kaple pocházející ze 14. století. Jedná se o drobnou stavbu čtvercového půdorysu, která byla upravena ve století osmnáctém. Socha svatého Jana Nepomuckého stojící před kostelem pochází z roku 1732, opravována v r. 1894 a 1922. Za kostelem zůstaly u kaple dva náhrobky.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1145. Při morašické tvrzi je roku 1321 zmiňována oratoř, ztotožněná K. Stejskalem se zdivem v zadní části lodi dnešního kostela. Nedlouho poté byla v Morašicích zřízena fara zmiňovaná roku 1350 v zakládací listině litomyšlského biskupství. V následujících desetiletích se majetková situace různými odkazy zlepšila natolik, že mohla být již nevyhovující svatyně podstatně rozšířena, několikrát jsou získány odpustky určené výslovně na výstavbu morašického kostela. D. Líbal datuje přestavbu do třetí čtvrtiny 14. století, této době odpovídá podle J. Sommera architektonické detaily sakristie. Přestavba byla dokončena roku 1393, jak dokládá latinský nápis provedený na severní zdi presbytáře, v souladu s tím je i přiřazení tvarosloví klenby v presbytáři J. Sommerem krásnému slohu kolem r. 1400. Dostavbu lze hypoteticky přiřknout bratrské dvojici stavitelů Peška a Ješka Lútků z pražského Nového Města… číst dále
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.