
První zmínka o Zámrsku pochází z roku 1349, kdy byla zdejší fara připojena k nově zřízenému litomyšlskému biskupství. Tvrz je poprvé zmiňována roku 1469, kdy ji Vaňkovi ze Zámrsku vypálila uherská vojska Matyáše Korvína. Roku 1533 koupil Zámrsk s příslušenstvím Jan Lukavský z Lukavice, jeho potomci tvrz renesančně přestavěli. Od roku 1613 vlastnil Zámrsk Karel Kapoun ze Svojkova, kterému byl pro účast ve stavovském povstání zabaven. Konfiskát koupil Albrecht z Valdštejna a vzápětí jej postoupil Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Po několika dalších majitelích zdědil zámek Albrecht Libštejnský z Kolovrat, za jeho potomků, kterým patřil až do roku 1772, byl zámek přestavěn barokně. Roku 1772 zdědila zámek Josefa z Bubna, která jej rychle nechala zpustnout. Roku 1780 byl v dražbě prodán Jiřímu Jeníkovi z Gamsendorfu, který zpustlou stavbu opravil. V letech 1849-1945 patřil Zámrsk Gottlům, za nichž roku 1924 vyhořel.… číst dále
Na zámku se nachází SOA Zámrsk. Přístup je pouze pro objednané badatele a to pouze do části zámku s badatelnou. V ostatních křídlech zámku jsou uloženy archiválie a jsou proto nepřístupné. Před zámkem je velice pěkný kostel se samostatně stojící věží a za zámkem (750m) je hřbitov s hrobkou.
Ze zámku by údajně mohly vést podzemní chodby. Objevily se spekulace, že jedna z nich směřuje ke hřbitovu (cca 0,5 km SVV od zámku), protože se v těch místech 2x propadla zem. Jednou pod zvířaty (a vozem?) a podruhé pod lidmi. Zatímco zvířata se podařilo vyprostit, tak ony lidi už prý nikdo nikdy neviděl... Reálný základ pověstí o těchto podzemních chodbách lze snad spatřovat ve skutečných zámeckých sklepeních. Jejich existence je nezpochybnitelná a část z nich existuje a je přístupná i dnes. Konkrétně zpod JZ strany zámku vychází podzemní chodba směrem k řece, do tzv. černé zahrady. Do východní části tohoto prostoru přitom nelze vstoupit, neboť chodba končí zaslepením.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.