
Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1749. Pojata je v rozvinutém tradičním ikonografickém uspořádání. Je hodnotným dílem pozdně barokní sochařsko-kamenické tvorby některé z regionálních dílen působících ve druhé polovině 18. století v oblasti Ústeckoorlicka. Sokl sochy je hranolový s přední rizalitovou částí, konvexně vypjatý, opatřený vysokou patkou a profilovanou zalamovanou římsou. Má dřík na bocích se stlačenými plytkými volutami, které se opakují i na rizalitové části, na níž je výplň kasulového tvaru s reliéfem monstrance ve svatozáři, nad ní jsou stylizovány listové ornamenty. Na římse oblaka a na nich tři andílci. Světec v tradičním obleku, v esovitě prohnutém postoji. Nad levou nosnou nohou drží vrchol krucifixu, andělíček se dotýká pravé ruky, čímž kompozičně uzavírá celek sousoší. Zdrobnělá dekorativní pojetí. Na boku soklu je letopočet 1749. Spodní levý andílek s prstem pravé ruky na ústech, nad ním andílek… číst dále