
Obec Libchavy (německy Lichwe) se nachází ve východních Čechách v okrese Ústí nad Orlicí. Obec, v níž žije asi 1800 obyvatel, se táhne podél Libchavského potoka, který se na jižním okraji vlévá do Tiché Orlice. Libchavy se skládají ze dvou dříve samostatných částí Horní Libchavy a Dolní Libchavy. V centru obce v severní části Dolní Libchavy stojí římskokatolický farní kostel sv. Mikuláše a vedle něj je fara s hospodářskými budovami. Kostel je přístupný v době sloužení bohoslužeb ve čtvrtek 16:15 a v neděli 10:00. U kostela stojí pískovcová socha Panny Marie Immaculaty z r. 1744, pískovcová socha sv. Josefa s dítětem z r. 1757, kovová socha sv. Václava z r. 2018 a památník obětem 1. světové války. Kolem obce vede naučná stezka Libchavy.
Nad ní v ose průčelí vystupuje hranolová věž, která je vzepřená po bocích vykrojenými křídly štítu. Ve spodní část věže jsou hodiny. Horní část věže členěnou lisenovými rámy a prolomenou vysokými, půlkruhově zakončenými zvonicovými okny s původně žaluziovými okenicemi, odděluje kordonová římsa. Profilovaná korunní římsa věže nese vysokou jehlancovou báń s makovicí a křížem. Hlavní pískovcový portál má novorenesanční profilované ostění, které je doplněno v nadpraží zděným trojúhelným frontonem, neseným postranními kamennými volutovými konzolami. K severní straně lodi přiléhá přízemní sakristie s valbovou střechou, podtrženou výraznou profilovanou římsou. Ve východní stěně je vstup s pravoúhlým pískovcovým ostěním..
Lokátor povolal ke kolonizaci rodiny z Východních Frank a od založení až do roku 1945 se zde mluvilo převážně specifickým nářečím německého jazyka. Ves Německé Libchavy později rozdělil Mikuláš z Bubna mezi své tři syny, a tím dal vzniknout pozdějším Dolním, Středním a Horním Libchavám. Osada Dolní Libchavy (Nieder Lichwe) je prvně připomínána k roku 1360, kdy ji držel Smil z Brandýsa. Ve 14. století se prvně uvádí fara a musel zde tedy být i kostel. V 17. století farnost zanikla a byla obnovena roku 1778. V roce 1799 starý kamenný kostel, jenž měl na okně letopočet 1585 vyhořel. Do roku 1803 byl kostel opraven v empírovém slohu podle plánů liechtensteinského stavitele Josefa Hardtmutha. Nástropní malbu v presbytáři zhotovil koncem 19. století Josef Matyáš Trenkwald. Za 2. světové války zabaveny zvony. Ze sbírky místních, obce a původních německých obyvatel byly v roce 1999 pořízeny a vysvěceny tři nové zvony..