
Městečko Starý Jičín je známo především díky majestátní zřícenině významného hradu na mohutném kopci nad obcí, ale již málo kdo ví, že i v samém srdci městečka se nachází další šlechtické sídlo, jehož sláva dávno pohasla.
Přímo pod ohradní zdí zdejšího farního kostela sv. Václava se nachází nenápadná patrová, břízolitem omítnutá budova – zdejší bývalý zámek. Zámeček nechal v letech 1724 až 1726 vystavět tehdejší majitel starojického panství A. K. Zeno z Danhausenu.
Byla to původně jednopatrová barokní budova s dvojramenným venkovním schodištěm. Římsy zdobila balustráda s alegorickými sochami. Zde také nechal přenést stavitel zámku část mobiliáře ze starého hradu. Zámek byl propojen s přilehlým kostelem krytou pavlačí. K zámku patřila také překrásná zahrada, v níž se nacházelo mnoho vzácných dřevin. Součástí její výzdoby byly plastiky svatých od hranického sochaře Gallaše, umístěných při vjezdu z aleje vedoucí k arendě. Dojem zámeckého parku měla podpořit i skromná fontána v blízkosti panského skleníku.
Od roku 1875 přestává sloužit zámek jako panské sídlo, koupí jej získává obec Starý Jičín a adaptuje jej pro potřeby školy. Nevhodnými adaptacemi byl zámecký charakter sídla zcela potlačen. Byly zničeny barokní fasády, štuky, schodiště a balustráda, v interiéru odstraněny nástěnné malby a parkety, došlo i na krásné sochy v zámecké zahradě.
V současné době je v budově několik bytových jednotek a malá obecní knihovna. Na bývalé zámecké sídlo upomíná snad jen korunní římsa, část opěráku na vstupní straně a několik klenutých místností v interiéru bývalého zámečku. Budovu je možné si prohlédnou hlavně ze vstupní strany. Nádvorní strana slouží k soukromým účelům, ale je možné si ji pohodlně prohlédnout z terasy kolem kostela.
Zemřel 28. listopadu 1761 a zadlužené panství zdědil mladší bratr Sebastián. Pro obrovské dluhy však musel panství prodat. Roku 1772 již nemohl Sebastián Zeno plnit všechny váznoucí pohledávky a prodal velkostatek s panskými byty na starém a novém zámku, městečko pod hradem a vsi se čtyřmi dvory, palírnou a pivovarem za 220 000 zl. a 200 dukátů klíčného komorníku a tajnému císařskému radovi a místodržícímu v Dolních Rakousích Kristiánu Augustovi hr. Seilern-Aspangovi (n. 23.4. 1717, + 15. 10. 1801). Majetky pak spravoval poručník Josef Jan Seilern (+ 26.3. 1838). Za Seilernů se měli podaní mnohem hůře než za pánů z Danhausenu. Někteří poddaní byli vězněni a za trest pracovali v poutech při opravách cest. Na zámku se v té době úřadovalo pouze německy. Protože poslední Seilernové na Starém Jičíně již nesídlili (poslední kdo zde trávil delší dobu byla Maxmiliána Wurmbrandtová-Seilernová, vdova po Karlu Jakubu Augustovi), ztratili o zámeček pod hradem zájem. V letech 1798–1801 je majitelem panství Karel Jakub August Seilern. Ten umírá roku 1806 a majetek přechází později na jeho děti. Od roku 1817 přejímá velkostatek Karlův bratr Josef Jan a ten odkazuje celý majetek roku 1832 Karlu Maxmiliánu Seilernovi (n. 26.2. 1825), druhorozenému synu Josefa Augusta. Karel Maxmilián byl roku 1864 jmenován císařským komořím a působil také jako přidělenec c.k. vyslanectví v Cařihradě. Umírá 22. října 1905 a panství dědí společně syn Julius (n. 17.8. 1858 + 21.2. 1932) a synovec František Karel (n. 5.3. 1852 + 12.4. 1916). Jako panské sídlo tak zámek sloužil pouze do roku 1875, kdy jej jako značně zchátralý odkoupily za 2 500 zl. obce Starý Jičín, Vlčnov, Jičina a Kojetín od hraběte Seilerna za 2 500 zl. a přestavěly jej na školu..