Zítkov

Díky nejednoznačným pojmenováním nelze přesně určit, které z historických zpráv se vztahují k Zítkovu a které k dalším opevněným lokalitám v jeho okolí. Choceňské panství patřilo v první třetině 14. století Mikuláši z Potštejna. Protože se Mikuláš dopouštěl loupeží zasáhl proti němu roku 1338 markrabě Karel a podle vlastního životopisu „zbořil jsem Choceň a četné hrady pána z Potštejna“. Zbořeným choceňským hradem byl pravděpodobně Hlavačov nacházející se cca 1 km severně od Zítkova. Mikulášův majetek byl zabaven, ale později byla část navrácena jeho synům. Roku 1341 bylo choceňské panství rozděleno mezi pány z Lichtemburka a ze Žampachu. Někdy ve druhé polovině 14. století si Lichtemburkové na své polovině postavili nové sídlo zmiňované poprvé roku 1388 jako Nový hrad. Tím byl s velkou mírou pravděpodobnosti náš Zítkov. Ani další zmínky o choceňských sídlech v pramenech není možné jednoznačně ztotožnit s tím či oním, proto nelze ani odhadnout, kdy a jak Zítkov zaniknul..

Za ním se nachází předhradí, v jehož čele je výrazná oválná vyvýšenina s okrouhlou prohlubní na vrcholu – zbytek opevnění (snad věže) chránícího vstupní bránu. Plocha předhradí je rovná bez viditelných stop zástavby, pouze nízký valovitý útvar na severozápadě by se dal považovat za zbytek opevnění. Jádro od předhradí odděloval druhý šíjový příkop, na severní straně jádro obklopoval třetí obloukovitý příkop spřed nímž byl vyhozen val. Vlastní jádro má oválný půdorys, oproti předhradí má převýšení vytvořené pravděpodobně uměle navezením. Na jižní a severní straně jsou stopy po dvou v podstatě rovnocenných podsklepených budovách, podle popisu A. Sedláčka byly kamenné, ve vyšších úrovních byly použity cihly a hrázděné zdivo. Vzhledem k ne příliš stabilnímu štěrkopískovému podloží mohlo být využíváno i lehčí zdivo s větším podílem dřeva. Více poznatků o podobě a dějinách hradu by mohl přinést již jen doposud chybějící archeologický průzkum.