Celá dispozice
© Petr Nožička, 05/2007
Hrad měl jednodílnou lichoběžníkovou dispozici na ostrožně, chráněn byl příkopy a valy. V čele jádra je výrazná kupa se zahloubením, další je pak v severovýchodním nároží, považované za pozůstatky staveb. V roce 1925 byla prý při odlesňování lokality nalezena zeď zděná na maltu, měly tu být nalezeny i cihly, prejzy, mazanice a fragmenty přitesaných pískovcových kamenů. V roce 1972 je zmiňován nález nasucho kladené zdi. V roce 2002 zde provedla Miroslava Cejpová zjišťovací archeologický průzkum (v návaznosti na průzkum povrchový) v pěti sondách. Z výsledků tohoto výzkumu vyplynulo, že Hlavačov byl zřejmě hradem přechodného typu (dle klasifikace T. Durdíka) – tedy sídlo na rozhraní mezi hradištěm a hradem. Charakteristické pro ně je hlavně valové opevnění (místo hradby), obytné stavby jsou (tak jako u vrcholně středověkých hradů) vetknuty do opevnění. Stavěly se převážně v první polovině 13. století. Hlavačov prošel dvěma… číst dále
Historik F. Musil vytvořil zajímalou teorii: považuje Hlavačov za hrad Zebín, který je v roce 1289 zmiňován jako královský majetek. První známý příslušník pánů ze Zebína Petraň je zmiňován v Dalimilově kronice k roku 1279. Tento šlechtic je pak považován za syna Sezemy či Miloty, což byli družíníci Kojaty Hrabišice, kteří dostali Choceň v držení v r. 1227 a kteří si zde zřejmě vybudovali opevněné sídlo. Někdy před rokem 1289 ale bylo panství pánům ze Zebína králem odňato a místo něj dostali v držení území na pravém břehu Tiché Orlice, kde si začali budovat hrad Vejrov (ten má podobné dispozice jako Hlavačov, což tuto teorii podporuje). Proti této stavbě ale protestovali cyriaci z Kláštera nad Orlicí, takže hrad byl nakonec opuštěn (někdy v letech 1279–1290) a místo něj si postavili hrad Žampach. V roce 1292 daroval Václav II. Choceň cisterciákům ze Zbraslavi, ale v roce 1304 (ve druhé donační listině pro zbraslavský… číst dále
Podle historika F. Musila hrad královským majetkem.
|
Přihlášení |
