Hlavačov

V roce 1925 byla prý při odlesňování lokality nalezena zeď zděná na maltu, měly tu být nalezeny i cihly, prejzy, mazanice a fragmenty přitesaných pískovcových kamenů. V roce 1972 je zmiňován nález nasucho kladené zdi. V roce 2002 zde provedla Miroslava Cejpová zjišťovací archeologický průzkum (v návaznosti na průzkum povrchový) v pěti sondách. Z výsledků tohoto výzkumu vyplynulo, že Hlavačov byl zřejmě hradem přechodného typu (dle klasifikace T. Durdíka) – tedy sídlo na rozhraní mezi hradištěm a hradem. Charakteristické pro ně je hlavně valové opevnění (místo hradby), obytné stavby jsou (tak jako u vrcholně středověkých hradů) vetknuty do opevnění. Stavěly se převážně v první polovině 13. století. Hlavačov prošel dvěma stavebními fázemi. První fáze proběhla někdy brzo po roce 1250. Z této fáze bylo zjištěno srovnání plochy nádvoří navážkou a jeho zpevnění maltou, a také pozůstatky částečně zahloubených staveb. Našly se i uhlíky a vypálená mazanice (zřejmě z hrázděné stavby), která svědčí o požáru. Ten mohl být jednou z příčin přestavby hradu. V druhé stavební fázy bylo valové opevnění posunuto více dovnitř do prostoru hradu (zřejmě nestabilní podloží). Valy byly vybudovány z místních štěrkopísků a pro zpevnění prolévány maltou, nepotvrdila se existence kamenné hradby na maltu, byl zjištěn pouze náznak existence nádvorní stěny valu. Z této druhé fáze byly zachyceny v jihovýchodním rohu dispozice pozůstatky hrázděné budovy, která zřejmě zanikla menším požárem. Hlavačov byl tedy s největší pravděpodobností opravdu oním hradem, který byl v roce 1338 dobyt a zbořen. Jeho celkovou podobu a dispozici v obou stavebních fázích by mohl více upřesnit pouze celoplošný archeologický výzkum..

1227 a kteří si zde zřejmě vybudovali opevněné sídlo. Někdy před rokem 1289 ale bylo panství pánům ze Zebína králem odňato a místo něj dostali v držení území na pravém břehu Tiché Orlice, kde si začali budovat hrad Vejrov (ten má podobné dispozice jako Hlavačov, což tuto teorii podporuje). Proti této stavbě ale protestovali cyriaci z Kláštera nad Orlicí, takže hrad byl nakonec opuštěn (někdy v letech 1279–1290) a místo něj si postavili hrad Žampach. V roce 1292 daroval Václav II. Choceň cisterciákům ze Zbraslavi, ale v roce 1304 (ve druhé donační listině pro zbraslavský klášter) už Choceň zmiňována není. Snad to souviselo s královými kolonizačními snahami tohoto území – Vítek ze Švábenic kolonizoval Trutnovsko a král chtěl převzít toto území zpět s tím, že by Vítka usadil na Chocni. V letech 1298–1311 je opravdu Vítek zmiňován jako majitel některých vsí v okolí, ale nikdy ne na Chocni – tu si zřejmě ponechal král. Z této doby jsou pak zmínky o tom, že si král chce v Chocni vystavět nový hrad – ale zřejmě přistoupil k přestavbě Hlavačova (Zebína). Na počátku 14. století zřejmě získali od krále Choceň Půtici. Proti příslušníkovi tohoto rodu – Mikuláši z Potštejna – pak v roce 1338 vytáhl kralevic Karel, hrad dobyl a zničil..