
Popis hradu, jaký jest a býval Na levém břehu Vysoké Orlice táhne se dlouhý hřbet černými lesy zarostlý, skláněje se ke straně říční strmými a sem a tam až nedostupnými srázy . Viděti jej lze již z daleka, když se přichází od strany severní , a když slunce vycházející siné stráně zeleným úsměvem připřiodívá, spatřují se od severních výšin na jednom místě žlutavé zdi, ze zdálí skalám podobné . Přijdeme-li však blíže, seznáme, že jsou to zříceniny starého hradu Potšteina a že stojí na homoli od dotčeného hřbetu k městečku Potšteinu povydané . Obyvatelé okolní velmi dobře zříceniny ty znají a také rádi a často je navštěvují . Cizinec uslyšev o nich, očekává, že uvidí něco velkolepého, ale klame se , neboť ačkoliv patřil Potštein kdysi k velkolepým hradům a prvním toho spůsobu pevnostem, přece z toho na naše doby poměrně jen málo zbylo, a to , co na Potšteině kdysi nádherným a velkolepým bylo, pozná mnohdy jen oko… číst dále
Jan Antonín Chamaré již jako chlapec slýchal vyprávěti od sloužících v zámku, že je v starém potštejnském hradě ukryt veliký poklad. Služebná ze vsi Sopotnice viděla prý na vlastní oči věci, které byly nalezeny v temném sklepení. Byla to veliká bedna, v ní starodávná kniha a přerozmanité drahocenné šperky. Nemohla však říci, kam se nález poděl. Zmizel tak tajuplně jako onen muž, který jej našel. Toto vyprávění vzrušilo mocně mysl vznětlivého hraběcího synka. Navštěvoval hradní zříceniny, prolézal sklepení a v myšlenkách se stále obíral tajuplným podzemím kdysi tak mocného, slavného hradu. Myšlenek těch se nezbavil, ani když dospěl v muže a stal se majitelem a dědicem panství a hradu Potštejna. Tehdy měl starý potštejnský kostelník podivné vidění. Za noci, když se chystal k spánku, zjevila se před ním bílá, průzračná postava mladistvé, krásné ženy. Vyskočil z postele, vytřeštil oči. Postava se vznesla do výše a zmizela… číst dále
V předchozím díle jsme opustili Mariánské Skoky ve chvíli, kdy vrchnost rozhodla nahradit kapličku novým kostelem. Vydejte se s námi na další úsek cesty po osudech kdysi slavného, poté opuštěného a dnes opět objevovaného magického místa uprostřed nádherné krajiny Žluticka. Naše dnešní vyprávění začínáme v roce 1736.
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.
Stěhujete se do nového bytu? Plánujete novou kuchyň a těšíte se až v ní poprvé uvaříte? Máme pro Vás několik tipů na co si dát pozor při jejím plánování a realizaci, aby nová kuchyň nebyla zklamáním.
Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.