Kostelec nad Orlicí

1316 je tehdejší ves zmiňována v souvislosti s odbojem části české šlechty proti králi Janu Lucemburskému. Tehdy zde byl opevněný kostel, který počátkem tohoto roku obléhali královi odpůrci. Městečko Kostelec nad Orlicí se poprvé uvádí až v r. 1358. Bylo vystavěno na návrší chráněném ze dvou stran přirozeným srázem, obklopené příkopy a důkladnými hradbami. Zbytky opevnění se dochovaly dodnes. Město Kostelec nad Orlicí bylo do r. 1746 součástí potštejnského panství. Tvrz se zde poprvé připomíná r. 1629, kdy Anna Kateřina, rozená Hrzánová z Harasova prodávala potštejnské panství císařskému důstojníkovi Kašparovi z Grambu a na Vamberku. Jednalo se nejspíše o honosnější panský dům na místě nynějšího starého zámku, ležícího u silnice směřující k Doudlebám nad Orlicí a Vamberku. Panský dům zde vznikl zřejmě až počátkem 17. století. Podle dochovaných záznamů byl vystavěn z kamene i dřeva a obklopen zahradami. V r. 1633 zde zemřel Kašpar z Grambu a svým dědicem stanovil nezletilého syna Kamila Norberta Volrafa. Ten však r. 1638 rovněž zesnul a Kostelec nad Orlicí s dílem potštejnského panství připadl podle závěti Kašpara z Grambu jezuitské koleji u sv. Klimenta v Praze. Následné vleklé spory o grambovské dědictví ukončil manžel Kašparovy dcery Františky Magdaleny, Václav Záruba z Hustířan, když r. 1666 vykoupil nároky pražských jezuitů. Posléze trvale sídlil právě v Kostelci nad Orlicí. R. 1668 zničil požár část města a také tehdejší panské sídlo. Na jeho místě však Václav Záruba z Hustířan nechal záhy postavit raně barokní zámek. V r. 1744 vymřel rod Zárubů z Hustířan po meči a kostelecké panství zdědila Josefa Antonína Alžběta, podruhé provdaná hraběnka Cavriani. R. 1777 zárubovský raně barokní zámek vyhořel. Byl však zanedlouho obnoven a v této podobě se s drobnými úpravami dochoval dodnes. Je to dvoupatrová budova o dvou křídlech, krytá mansardovou střechou s věžičkou. Původní raně barokní sídlo sestávalo ze tří křídel. Po požáru byla východní část stržena a bývalé střední křídlo zkráceno. U zámku byl rozlehlý dvůr s raně barokními hospodářskými budovami a sýpkami. Východně od zámku stál pozdně renesanční špýchar, pocházející zřejmě ještě z dob výstavby tvrze či panského domu. Všechny tyto objekty byly v 70. letech 20. století zbořeny. Na konci 18. století zakoupil kostelecké panství, tenkrát už bez Potštejna nad Orlicí, kníže Josef Kinský. Po dokončení nového zámku, ve 30. letech 19. století, zůstaly ve starém sídle úřadovny a byty pro hraběcí úředníky. V majetku Kinských byl starý zámek až do r. 1945. Poté náležel státnímu statku, který zde měl kanceláře. Dnes je v části budovy umístěna mateřská školka, ve zbylých prostorách jsou kanceláře..

Jen na jednom místě viděti vrch vysoko se nesoucí a jak na vrcholu tak i svahu k řece obráceném domy a domky jako osutý. Jest to stanoviště veselého města Kostelce, jež dávno již na svém starodávném hradišti, ač dosti prostranném, přestati nechtějíc části své až na stráň na druhé straně řeky pošinulo. Avšak původní město a prvotní osada toliko na vrcholu bývala, rovnajíc se docela pevnosti. Stojíc na kraji stráně ze dvou stran chráněné strmými boky a nad to na jedné straně řekou, potřebovalo pouze hlubokého příkopu na třetí a dvou příkopů na čtvrté straně, a pevnosť byla hotova. Tak v skutku bývalo ; ale první Kostelečtí jistotu nad možnosť stavíce, stvrdili příkop prvotně ploty, později pevnou zdí. Známky příkopu vidíš podnes na severní straně města ; nová silnice a stavba dvoru zámeckého zahalila zbytky jeho na místech ostatních. Do města vedly dvě brány a jedna branka, hlavní cesta šla směrem od východu k západu aneb naopak. Na západní straně zatáčela se silnice do příkrého vrchu úvozem, jenž do vnitř města až do středu náměstí zasahoval. Na východní straně šla cesta po rovině, a proto tu bylo silnější opevnění než na stranách ostatních. Kostelec byl tudíž dobrou pevností a to již za dob starodávných, pohanských. Toto starobylé opevnění udrželo se až do středověku, když již i původní název z paměti lidské byl vymizel, ale důkladného středověkého opevnění, jakož se spatřuje při městech hrazených, z doby Otakarské pocházejících, se Kostelci nedostalo. Byloť to jen právem královským, hraditi města příkopy a trojí zdí, a kdo podobného práva užiti chtěl, dříve výsady a majestátu královského se doprositi musil. Jsouc toho některé doklady, že pochází Kostelec - jak již řečeno - z doby pohanské ; osada tato živořila až do 14. století. kdež teprve pány Potšteinskými na spůsob měst novověkých postavena jest. Nejstarší listiny Kostelce se dotýkají ( r. 1323 a 1334 ) ani nám nedí, jakou osadou Kostelec byl, list jiný z roku 1341 mluví vůbec jen o „ zboží náležejícím ke Kostelu ; “ výslovně se Kostelec teprve r.1358 městečkem ( oppidum ) nazývá. Držitelé hradu Potšteina přebývali sice někdy v Kostelci, jak svědčí listy jimi tam dané, ale tvrze tu dozajista neměli ; neb v kolikerých zápisech o panství Potšteinském by tvrz zdejší nebyli pominuli mlčením. Bylť to spůsob panstva, že sice přední své obydlí na hradech mívali, ale začasté také v městech poddaných přebývali. Poprvé se připomíná tvrz Kostelecká r. 1629, a to dokazuje, že založena byla teprve v 17. století, a jak se pravdě podobá, nedlouho před bitvou Bělohorskou. Tato tvrz aneb nejstarší zámek Kostelecký, která se asi domům v témže století postaveným podobala, stála na místě nynějšího starého zámku, ale zanikla naprosto při ohni r. 1668. Jak po svém založení i obnovení vypadala, popisují nám dílčí cedule z roku 1635 a 1682, a sice takto: „ Tvrz při městě Kostelci nad Orlicí od kamene i ode dřeva na díle, dobře a nákladně vystavená, v nížto pokojův ozdobných, světnic, komor, sklepův klenutých suchých i pro vína a piva, kuchyně, špižírna, pekárna, marštal, jako i stálý tok vody s dostatkem jest. Při kteréžto tvrzi jest také zahrada slove kořenná a druhá pro kuchyni zdmi kamennými vůkol ohrazená, letního času kořením vonným vysázená. Ta tvrz pokládá se v sumě 1000 kop míš. “ R. 1777 zámek opět vyhořel a znova obnoven jest v nynější své podobě. Jak se podobá, měl tu postaven býti zámek rozsáhlejší, z čehož potom sešlo. Památného toto stavení, v němž se byty úředníků nacházejí, nic nemá. Kostelec zůstával až do r. 1746 při panství Potšteinském, ale stal se sídlem jeho již v 17. století, když se pánům na vysokém Potšteině bydleti znechutilo. Pokud víme, přebývali tu první Kašpar v. Gramb, který zde r. 1633 zemřel, a vdova po něm Majdaléna roz. Reichlovna z Meldeka jakožto poručnice nezletilého syna svého Kamilla. Vedlé pořízení Kašparova měl všechna panství jeho děditi syn Kamill ; kdyby však zemřel před časem, měly děditi dvě sestry zemřelého, a toliko Kostelec měli dostati jezovité u sv. Klimenta v Praze. Když tedy Kamill zemřel, let právních nemaje, nemeškali se jezovité zmocniti panství Kosteleckého, odděleného od Potšteina, a to se stalo r. 1638 mezi 22. únorem a 29. listopadem. Za vlády jezovitův bylo panství zvelebeno regentem Kryštofem Fišerem ( nar. r. 1611 † 1680 ),výborným hospodářem. Jezovité zahradu „ kořennou “ při tvrzi vysázeli vzácným stromovím, udělali v ní studnici na polévání koření, tesným kamením obloženou a stříškou pokrytou, při ní pak „ nákladně a ozdobně od kamene lusthauz vystavený se dvěma pokoji na velmi pěkném a veselém vyhlídnutí. “ Při tvrzi založili též lednici, v níž led do ledu trval. Ostatní hospodářství bylo velmi krásné. Viděti z toho, že se tehda „ sídlo panské, “ v rovině vystavené, více na pohodlí a hospodářství zakládalo, nikoli na nějakém opevnění. Když pak roku 1648 vojsko švédské do Hradecka vrazilo, jali a odvedli dva Kosteleckých, z nichž P. Kryštof Fišer od hraběte ze Šternberka 250 tolary byl vykoupen. Kněz tento dostavil r. 1652 residenci jezovitskou v Kostelci. Od jezovitů koupil nároky jich na zboží Grambovské roku 1666 Vácslav Záruba z Huštířan a na tvrzi Kostelecké se stále usadil. Nastoupiv panství potvrdil Vácslav na zámku svém v Kostelci staré výsady Kosteleckých, začež jim však břemeny mnohými přitížil. R. 1668 vypukl v Kostelci veliký oheň, kterýmž i zámek zkázu utrpěl. Pán ten nábožný, který ve všem hlavně svého zisku vyhledával, zemřel na Kostelci dne 19. února r. 1675. Manželka jeho Františka Magdaléna roz. Grambova vládla vším zbožím jako mocná otcovská poručnice, potvrdila Kosteleckým výsady r. 1675 dne 16. dubna a ukončila panování své rokem 1682. Řečeného roku 2. května rozdělili se synové pozůstalí o statky, které otci jich byly dědičně patřily. František Karel obdržel panství Kostelecké a Dohalské, zejména tvrz při městě Kostelci, pivovár, dvůr při tvrzi slove Velký, dvůr Křížovský při městě Kostelci, dům panský v městě Červinkovský a druhý Prošovský, město Kostelec, dvoreček Žloutkovský, dvůr Lhotku Žalmanovu, dvůr Forberk při vsi Lhotě za Kostelcem, vsi Chleny, Krchleby, Čeřeny, Horky, Novou ves, Čermnou, Svídnici, Lhotu, Kozodra, Koryta, Tutleky ; druhý bratr Jan Adam obdržel zboží Cerekvické a Třebovětické. František Karel, jenž byl zasnouben s hraběnkou Marií Maximilianou z Ugartu, byl pán nábožný a velmi rád stavěl. K vyzvání jeho přičinili se duchovní i světští z celého okolí k tomu, aby kaple svaté Anny u Kostelce byla v kostel proměněna ( r. 1685 - 1691 ), sám vystavěl kryptu ( r. 1686 ), kapli při „ kostele velikém sv. Jiří “ ( r. 1693 - 1694 ) a mnoho soch posud stojících a erbem jeho opatřených. Příkladu jeho následovali i měšťané, tak že byl Kostelec toho času důstojným městem residenčním. Ale nábožný ten pán poddané své velmi tiskl, tak že komise za komisí do Kostelce přijížděla, aby mezi ním a obcí učinila narovnání. Konečně shodli se Kostelečtí proti němu „ jeden za všecky a všickni za jednoho, “ až rozepře jich císařem Leopoldem musila býti rozsouzena ( r. 1696 ), a tu Kostelečtí při svou prohráli, tak že se potom přese všechen lesk svého města ve svých svobodách hůře měli, nežli za jezovitův. Zároveň s bratrem svým Janem Adamem byl František dne 20. června r. 1695 do stavu hraběcího povýšen, jsa také c. k. komořím. Po jeho smrti ( †r. 1714 ) obdržel Kostelec, Potštein a Vamberk syn jeho Josef Antonín, c. k. komoří, též c. k. a soudu dvorského a komorního rada, ale Vamberk hned odprodal. Týž hrabě, který první na panství němčinu do úřadů svých zaváděl ( r. 1736 ), zemřel r. 1744 jako poslední potomek starožitného rodu svého. 1) Tento dvoreček neb „ zámeček, “ r. 1610 vystavený, památný jest pro krásnou škrábanou práci v omítce. Viz o něm Pam. arch. VIII. 514 a Zoubkův Potštein str. 42. a srov. vyobrazení níže a na str. 31. DZ. 76, B 13 - 30. Dcery Josefovy byly Eleonora Salmová, Maria Anna Rogendorfová a Alžběta provdaná napřed za Kryštofa hraběte z Hautois, později za hraběte Cavriani. Tato dostavši Kostelec s Potšteinem za díl svůj, potvrdila r. 1745 výsady Kosteleckých a odprodavši r. 1746 Potštein, přikoupila za to r. 1762 Přestavlky od Johanky Rousové z Nestajova. Oba manželé umřeli v jednom roce brzy po sobě ( r. 1783 ), zůstavše syny Františka Alexandra, Jana Antonína a Jana Vácslava, s nimiž měla obec Kostelecká tuhé spory. Od nich koupil panství Kostelecké r. 1796 dne 19. března kníže Josef Vchynský ze Vchynic, jenž ke Kostelci statek Borovnický připojil, ale po dvou letech ( 1798, 14. srpna ) zemřel. Kostelec patřil odtud k ostatním knížecím panstvím, od nichž oddělen teprve roku 1812, když vykázán jest za díl mladšímu synu knížete Ferdinanda, hraběti Josefovi. Za něho byl starý zámek roku 1777 ohněm zkažený, ale od těch dob zase obnovený zůstaven k ubytování úřadův a úředníků hraběcích, a za to vystaven nový zámek na výšinách mezi Kostelcem a Častolovici ( r. 1829 - 1833 ). Po smrti hraběte Josefa ( † r. 1862 na zámku Kosteleckém ) zdědil panství syn jeho Bedřich ze Vchynic..