Potštejn

Nárůst významu dvora s tvrzí si vyžádal i výrazné rozšíření tvrze v renesančním slohu. Roku 1629 bylo zadlužené Václavově vnučce Anně Kateřině potštejnské panství zabaveno a exekuční komisí přiřčeno Kašparu Grambovi z Grambu. Po smrti jeho dětí připadla práva na Potštejn hradeckým jezuitům, od nichž je roku 1666 odkoupil Václav Záruba z Hustířan. Za něj a jeho potomků bylo sídlo přestavěno v raně barokním slohu. Roku 1746 prodala Eliška (Alžběta) Zárubová potštejnské panství hraběti Janu Ludvíku Harbuval-Chamaré. Horbuvalové na Potštejně také na rozdíl od předchozích vrchností sídlili, proto zámek pozdně barokně přestavěli, není tedy jejich novostavbou, jak bylo dlouho v literatuře uváděno. Přestavba snad byla dokončena před rokem 1757, poté probíhaly již jen úpravy zámecké zahrady a parku. Harbuvalové drželi Potštejn po tři generace až do roku 1849. Tehdy zemřel poslední potomek potštejnské větve rodu Jan Antonín Josef Harbuval-Chamare a sňatkem s jeho jedinou dcerou Alžbětou přešel Potštejn na Dobřenské z Dobřenic. V majetku jeho rodu zůstalo panství až do roku 1945, kdy bylo Františku Jindřichu Dobřenskému přes jeho nesporné vlastenectví projevené za okupace zabaveno. Od roku 1949 sloužil zámek jako odborářské školící středisko, pro jehož potřeby byly provedeny četné nevhodné stavební úpravy. Roku 1989 se zámek stal majetkem podnik Kancelářské stroje Hradec Králové, po dalších majetkových změnách a neúspěšné privatizaci v roce 1994 nebyl zámek využíván a chátral. Roku 1997 se zámek vrátil do státního majetku a o rok později byl prodán společnosti Pandamedic Brno. Dnes (červen 2006) je dle katastru nemovitostí zámek majetkem společnosti KAST s.r. o Praha.

Tři za sebou řazené valeně klenuté místnosti hlavního traktu od zbytku zámku odlišuje masivní 130 cm silné zdivo. Dochovaná poloha vstupu či orientace dveřních špalet tvrz identifikují jako obvyklý typ drobného trojprostorového sídla se střední vstupní síní. Gotické zdivo nesahá nad úroveň suterénu, vyšší podlaží byla zřejmě v renesanci snesena a nahrazena slabšími zdmi, mohla však také být pouze ze dřeva. Původní úroveň terénu byla značně nižší, dnešní suterén byl zřejmě přízemím, maximálně částečně zahloubeným. Tři místnosti přízemí severního křídla nad gotickým suterénem a snad i část zdí patra lze se značnou dávkou jistoty přisoudit renesanční fázi výstavby. K té patří i odpovídající tři místnosti hlavního traktu jižního křídla. Jaká byla celková podoba renesančního sídla nelze bez důkladného sondážního průzkumu říci. Křídla mohla pokračovat dále k západu, případné sondy by mohly odhalit další renesanční zdivo v západní polovině zámku. Východní průčelí severního a jižního křídla byla spojena zdí, obdobnou zdí mohla být dispozice uzavřena i na západě, čímž by vznikl pravidelný obdélný částečně bránitelný areál. V 17. století za Zárubů z Hustířan byla srovnána plocha nádvoří, pří výškovém sjednocení podlaží zámku zřejmě vzaly za své i goticko-renesanční stropy a klenby. Jejich případné zbytky by opět mohl odhalit sondážní průzkum. Z této přestavby pochází část zdiva přízemí i patra východního a západního křídla stejně jako valené klenby s výsečemi ve většině místností. Raně barokní původ západního křídla prozrazuje odlišná dispozice sklepa a přízemí s mladším průjezdem. V původní podobě sloužila budova hospodářským účelům, v suterénu vytvářel větší počet silných příčných zdí úzké skladovací prostory, silné zdivo nad sebou neslo alespoň dvě sýpková patra. Soudobé datování vstupního východního křídla se opírá o četné shodné znaky. Pozdně barokní etapa hrabat Horbuval-Chamare hospodárně využila stávající konstrukce a vytvořila uzavřenou v soudobé architektuře již dlouho přežitou dispozici. Křída byla výškově sjednocena a završena obvyklou mansardovou střechou. do vstupního křídla byl vystavěn sloupový vestibul, přízemí západního křídla dostalo již zmíněný průjezd ze dvora. Statické problémy byly řešeny silnými přizdívkami ve sklepech a zřejmě i zesílením kleneb. Do nvelkého nádvoří se severní a jižní křídlo obracelo trojdílnými arkádami. Sýpková patra západního křídla nahradil podivně nesymetricky vložený hlavní sál jehož horní okénka jsou již v úrovni střechy. Jeho stěny z umělého mramoru jsou členěny pilastry, fabionový strop je zdoben štukami s rokajovým ornamentem. Uprostřed 1. patra jižního křídla byla postavena zámecká kaple, jejíž presbytář předstupuje před fasádu jako půlkruhový rizalit. Vstupní ýchodní průčelí obdrželo nejzdobnější výbavu – je členěno římsami, plochými pilastry, okna mají zdobné rámy. Střední trojosý rizalit je zakončen tympanonem s aliančním erbem hraběte Jana Ludvíka Harbuval de Chamaré a jeho ženy Anny Barbory ze Sanningu a letopočtem 1749. Portál je lemovaný sloupkovým balkónem s kamennou balustrádou. Stísněný prostor před zámkem nedovoloval výstavu obvyklého čestného dvora. Nahrazen byl originálním předprostorem vykrajovaného půdorysu lemovaným kamennou zídkou s vázami a doplněným kašnou. V průběhu 19. století byly zjednodušeny fasády zámku s výjimkou vstupní, drobné úpravy interiéru a kleneb a zřízení anglického parku. Utilitární úpravy po roce 1948 se kromě zazdění nádvorních arkád severního křídla dotkly především interiérů, kde byly odstraněny kachlová kamna, části výzdoby, rozšířeny byly pokoje v podkroví..