Dřel

Vilém měl dva potomky, Michálek z Orle a ze Dřeli je připomínán k roku 1480 a v letech 1492–1514 je uváděna Kateřina Dřelská provdaná z Janovic, která pravděpodobně již na tvrzi nepobývala. Po odchodu majitelů z uváděného rodu tvrz i ves Dřel přešly do držení majitelů Borohrádku Lickům z Rýzmburka a připadla k panství Borohrádek. Nový majitelé již Dřelskou tvrz neobývali, byla opuštěna a začala rychle pustnout. Roku 1544 je jako součástí panství Borohradek uváděna ves Dřel, nikoliv však tvrz. V zemských deskách je v tu dobu uváděn jako majitel Jan Licek z Rýzmburka a právě za něho je pravděpodobné, že došlo k zpustnutí tvrze. Při archeologickém výzkumu v 70. letech 19. století (švagrem A. Sedláčka, který v tu dobu byl správcem nedalekého kolínského dvora) byla nalezena v areálu tvrze vypálená mazanice, což vede k domněnce, že mohlo dojít k zániku tvrze v důsledku požáru. Jan Licek založil na místě zpustlé tvrze oboru, která se poprvé připomíná roku 1568, kdy byla majetkem jeho syna Zikmunda Licka. V témže roce Zikmund prodal velkou část svých majetků, včetně vsi Dřele, ale bez obory a zpustlé tvrze, Václavovi staršímu Hrzánovi z Harasova, který měl v držení nedaleký Potštejn. Zikmundův syn Jan Hildebrant Licek kolem roku 1589 připojil oboru na Chlumu i již asi z výrazně zpustlou tvrzí ke kolínskému statku, který nově získal. Ještě v polovině 19. století údajně z tvrze byly zachovány rozsáhlé zbytky sklepních prostorů a vstupní brána. Bohužel tyto zbytky vzaly za své řadou nešetrných zásahů hledačů pokladů. V 70. letech 19. století proběhl již zmiňovaný archeologický výzkum za účasti Augusta Sedláčka. Tvrziště pak mělo být poškozeno ještě koncem 19.století stavbou silnici na úpatí Chlumu. Dnes se zachovaly z tvrze skromné zbytky základových zdí, ze kterých lze zjistit jen přibližně podobu tvrze. Předmětem diskuzí byla na přelomu 80.-90. let 20. století (Plaček, Čížek-Slavík). Hlavní částí tvrze bylo obdélné stavení o rozměru 14x12 m na severním vrcholu Chlumu. Areál byl obklopen hradbou, ze které se zachovala terénní dispozice na severní a západní straně. Obdélné stavení bylo tvořeno zděnou podezdívkou a roubenou nástavbou, k němu bylo hrazeno nádvoří a další stavba na jihu návrší, ze které se zachovala jižní zeď s dvěma vnitřnímu nárožími. Od severu přicházela asi přístupová cesta skrze nádvoří..

Vilém z Orleseděním na Dřele vyskytuje se poprvé r. 1442, provázel Jiříka z Poděbrad, když roku 1448 Prahy dobýval, a žil ještě roku 1451. Vilémovi potomci byli r. 1480 Michálek z Orle a ze Dřela, a r. 1492 Kateřina Dřelská později provdaná z Janovic, měštka Starého města Pražského, která r. 1514 posledním pořízením platy své na lidech ve Vlčnově obci Chrudimské odkázala, aby z nich vystavěli špitál pro chudé. Od sklonku 15. století držen jest Dřel k Boruhrádku, ves sice stála, ale tvrz byla tak spustlá, že již křovím zarůstala, pročež jest z toho celého kopce a okolí obora udělána. Okolo roku 1567 patřily v krajině této Sigmundovi Lickovi z Ryzemburka dvůr Kozejčky, krčma při něm, mlýn Čertův s cihelnou při něm ( nyní mlýn Kodlínský ), ves Dřel s oborou při téže vsi ležící, ves Cudslav s podacím, vsi Veliká a Malá Skrovnice s loukou pod Bošínem. Větší část zboží tohoto prodal roku 1568, 23. září a podržel si toliko Kozelčky s příslušenstvím a odoru při Dřele. Když potom Jan Hilebrant Licek zboží Kodlínského dosáhl, přivtělil k němu nejen Kozejčky, nýbrž i vrch Chlum, jenž posud k panství Častolovskému náleží..