Skály

V roce 1436 se poddal králi Zikmundovi. Matěj Salava mladší, syn zakladatele hradu, se spojil s pány hradů Visenburka, Žacléře a Adršpachu k vedení nájezdní války proti knížatům a městům Slezska. Proto města Vratislav, Svídnice, Zhořelec, Budišín a Žitava s knížaty Slezska hrady jejich majitelům vyplatila v hotových penězích a tyto poté zbořila roku 1447. V této době byly skály pobořeny, hrad Belver zcela zanikl. Skalistý hrad byl po několika letech postaven znovu a náležel Hanušovi z Vandsdorfu, po něm následoval Hynek Špetle z Janovic, od kterého hrad koupil kníže Bartoloměj Minstrberský, syn knížete Viktorína a vnuk krále Jiřího z Poděbrad. Po smrti knížete Bartoloměje, v roce 1515 převzal hrad opět Hynek Špetle z Janovic. Roku 1544 koupil panství Barnard Žehušický z Nestajova, hrad Skály již neudržoval, sídlo panství přenesl do Stárkova, kde byl postaven v místech dnešního zámku nový panský dům. V 17. a 18. století zřícenina hradu byla zbořena k získání staviva na nové hospodářské objekty. Do našich dnů se z hradu zachoval systém skalních hradeb, bašt, torza věží a paláce. Vzhledem k mohutné skalní podestě, na které byly postaveny horní části hradu, umožňují dnešní skaliska představu o jeho výšce, rozloze, ale i celkové mohutnosti klasické gotické pevnosti. Trosky hradu jsou i působivou kulisou románu A. Jiráska "Skály".

Mezi jednotlivými skalními útvary byly zasekány do skal dřevěné přístavky, jak o tom dodnes svědčí vytesané otvory. Na vrchol skály vedly do kamene vytesané schody. Hrad Skály se poprvé připomíná r. 1393 jako sídlo Matěje Salavy z Lípy, který též vlastnil Stárkov. Hrad pravděpodobně postavil Matěj Salava nebo již jeho předchůdce Rubín ze Žampachu připomínaný v l. 1353–1371. Do tohoto nově postaveného sídla byla přenesena feudální správa ze stárkovské tvrze. Matěj Salava z Lípy bojoval na straně husitů – na úkor broumovského kláštera rozšířil také své državy–, záhy však přešel na stranu císaře Zikmunda a zajistil si tak své pozemkové vlastnictví i v době po lipanské bitvě r. 1434. Skalní hrad mu sloužil za bezpečný opěrný bod, a proto jej rozšířil a dobře opevnil. Protože z něho byly podnikány útoky proti lužickým a slezským městům, vymohli si Slezané r. 1447 jako podmínku smíru s Jiřím z Poděbrad jeho zboření. Hrad však byl brzy obnoven. V r. 1454 jej získal blíže neznámý Kočka, po němž byl hrad pojmenován na Katzenstein a zkomoleně česky na Kočkenštejn či Kočičí hrádek. V r. 1466 byl jeho majitelem Hanuš z Varnsdorfu a na Trutnově, který jej r. 1488 prodal Zbyňkovi Buchovcovi z Buchova. Od něho získal Skály r. 1497 Jan Špetle z Janovic a připojil je ke svému náchodskému panství. Ani u něho však dlouho nesetrvaly a již r. 1513 byly prodány Bartoloměji knížeti minsterberskému. V témž roce byly bezvýsledně obléhány knížetem lehnickým. V r. 1515 je Jan Špetle koupil zpět a rok nato je prodal Petrovi Adršpachovi z Dubé. Pak se na Skalách vystřídala řada majitelů: r. 1528 Zdeněk Lev z Rožmitálu, r. 1533 Jan Krušina z Lichtemburka, r. 1533 Vojtěch z Pernštejna. Od jeho bratra Jana koupil skalské panství s šesti pustými hrady a jednou pustou tvrzí Bernard Žehušický z Nestajova († 1563). Poslední majitelé na hradě již nesídlili, nebyl

udržován a postupně chátral. R. 1576 při prodeji Skal bratřím Bohdaneckým z Hodkova se již píše o pustém hradě. Jako takový se uvádí ještě r. 1628. Dnes někdejší hrad připomínají zbytky hradní branky, zbytky schodů a stopy po zářezech a trámech na skalních útvarech. Alois Jirásek sem lokalizoval svou povídku Skály, jejíž děj se odehrává za třicetileté války..