Kladruby

Empírový portál je orámován dvojicemi plochých pilastrů. Zámek je necitlivě zasažen dosazením moderních velkých oken a roztodivnými přístavky. Je obklopen zámeckým parkem o rozloze 2 ha s ohradní zdí, jejíž část v místě, kde stával romantický altán, je tvarována do podoby hřbetu draka s ještěří hlavou v čínském pojetí. V zámeckém parku roste památný strom, zvaný "Dračí jilm". Dále v zámeckém parku najdeme nedaleko zámku zbytky tvrze, upravené do romantické podoby (viz samostatné heslo)..

Ten však již po dvou letech prodal kladrubskou tvrz s dvorem a vsí manželům Františku Albrechtu Frueweinovi z Podolí a Anně Alžbětě, roz. Milíčovské z Braumberka. R. 1741 se dostal do dražebního řízení a v r. 1745 jej koupil Antonín Běšín z Běšin. Od r. 1747 se vystřídalo na zadluženém statku ještě několik dalších majitelů, až v r. 1804 koupila Kladruby Marie Františka Údrcká, roz. Sanchezová di Artigoza. Za ní byla nová tvrz patrně upravena na zámek, o němž je zmínka z r. 1807 při prodeji statku Karlu Neunkirchenovi. Další majitelé statku na zámecké budově v podstatě nic nezměnili. Z nich na sklonku 19. století vlastnila Kladruby rodina Tascheků. Rytíř Taschek proslul jako cestovatel. Nyní je zámek v majetku obce..

Karel rytíř Taschek byl velký cestovatel a za svého života projel téměř všechny kontinenty. Nejvíce mu učarovala východní Asie - v Číně vlastnil dokonce čajové plantáže. Taschek shromáždil na zámku slušnou sbírku orientálií - čínské a japonské zbraně, porcelánové nádobí, roucha a mnoho pohanských bůžků z té oblasti. Přímo v jeho pokoji stávala u okna socha japonského samuraje, o němž si zdejší lidé vyprávěli, že ho prý pán vždy tak dlouho políčkuje, dokud mu nedá nějaké zlato. Nevědomá závist a nepochopení se tak snažily vysvětlit nepraktické plýtvání peněz na zdánlivě zcela nesmyslné stavby v parku a hromadění neužitečných podivných předmětů. Pálila lidi o to víc, že rytíř Taschek byl jinak velice spořivý až lakotný patron. Svá pole a lesy hlídal jako ostříž a zvlášť horlivě stíhal vesnické kluky na luskách nebo na ovoci. Jednou prý dokonce potrestal peněžitou pokutou i svou manželku, když si chtěla natrhat na jejich vlastním poli trochu hrachu. Jeho podivínství místní lidé těžko chápali, zvláště když nebyla nouze o podobné příhody, jakou bylo slavnostní pohřbení pánova starého ošuntělého klobouku v zámecké zahradě. Podivín z Kladrub však zároveň psal zajímavé cestopisné fejetony a články, které čtenáři německých novin a časopisů četli s velkým zájmem. Zajímal se také o historii a o dávnověk svého panství a v nedalekém lese zvaném Smrtí hora, kde se při kácení stromů nalézalo mnoho starých podkov a zbraní, si vymínil, že mu každý nalezený předmět musí být odveden. Zvláštní založení měli Taschekové v krvi; na nedalekém zámečku v Mačicích měl kladrubský pán podobně podivínského příbuzného, který prý měřil dukáty v měřici na obilí. Sám rytíř Taschek se natolik ponořil do svých libůstek, že mu hospodaření na vlastním statku začalo překážet. Proto ho pronajal a užíval si pouze výnosů z panství. Naříkali-li ale Kladrubští na zvláštní založení svého pána, tak si s novým nájemcem vůbec nepomohli. Byl sice jiný, ale neméně potrhlý. Marně se snažil sestrojit perpetuum mobile, ale hlavně velmi rád a často pil a dobýval dívčí srdce a nehleděl přitom na groš. Platil útratu opilcům v hospodách po celém kraji a po vesnicích v okolí rozsel řadu nemanželských potomků, které však štědře zaopatřil. Na bílém koni a v husarské uniformě křižoval okolí a stal se široko daleko známou figurou. Zřejmě nejproslulejší kousek provedl na hradě Rabí, kde se na svém koni prý několikrát otočil na hradbách, a prokázal tak až bláznivou odvahu. Jindy zaplatil celých sto tehdejších korun cikánské krásce za jediný polibek nebo kopyty svého koně rozšlapal hrnčířům jejich zboží na náměstí v Horažďovicích..

Rodina rytíře Tascheka na Kladrubech požadovala, aby jí byl každý nalezený památný předmět dovezen. Pověst praví, že zde Jan Žižka z Trocnova svedl velikou bitvu, když táhl od Velkého Boru do Prachatic..