Prácheňská (jihovýchodní) brána
© Jaroslav Špiroch 10/2025
Horažďovice - v místním nářečí Horažďouce, německy Horaschdowitz - jsou třetí největší město v okrese Klatovy. Počátek zdejšího osídlení je spjat s nedalekým hradem Práchní; nejstarší zprávy z roku 1251 hovoří o osadě Gorazdějovice, založené knězem Gorazdem, žákem a nástupcem sv. Metoděje. Na město byla povýšena v roce 1292 králem Václavem II. Historické jádro města je vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Z pamětihodností jsou nejznámější zdejší renesanční zámek a gotický kostel sv. Petra a Pavla. Spoustu ostatních zdejších památek najdete buď v přilehlých samostatných heslech nebo v Seznamu kulturních památek v Horažďovicích. Město leží na hlavním silničním tahu I/22 s napojujícími silnicemi II/139, II/169 a II/188. Severně od města vede železniční trať Plzeň - České Budějovice se žst. Horažďovice předměstí, ze které odbočuje trať do Domažlic se žst. Horažďovice. Kromě železničního spojení má i bohaté autobusové spojení s blízkým i dalekým okolím. Rovněž je zde i mnoho turistických stezek a cyklotras.
Z původního městského opevnění se dochovaly různě dlouhé úseky hradeb a parkánové zdi kolem celého města. Nejlépe dochovanou částí je Pražská (Červená) brána; dále spodní část prácheňské (jihovýchodní) brány do výše patrové římsy sousedního stavení a jižní brána (fortna Kocour) k řece Otavě - všechny jmenované části jsou popsány v samostatných přilehlých heslech. ...Dochované úseky městského opevnění jsou na severní a západní straně zámeckého areálu a pod děkanstvím u kostela sv. Petra a Pavla, dále vedou směrem k jihu okolo bývalých masných krámů až k jižní bráně - fortně Kocour. Od ní pokračují podél jižní a jihovýchodní strany centra města. Na východní straně jsou dochovány zdi za domy čp. 81, 83, 506 a 116. Na severní a severovýchodní straně chybí důkazy o průběhu opevnění, ale hranice parcel jsou pomůckou ke stanovení jejího průběhu. Fragmenty zdí jsou pouze u čp. 496, 33, 178 a 179. Památkově chráněno od 3. 5. 1958..
Již v roce 1279 se v písemných pramenech objevuje zmínka o opevnění s příkopy. Předpokládá se, že příkop byl suchý nebo napájený dešťovou vodou, u řeky lze uvažovat o jeho částečném zavodnění. ...V roce 1307 při obléhání města, drženého Bavorem III., vojskem Rudolfa I. Habsburského bylo pravděpodobně opevnění stavebně dokončeno. Zmiňovaný příkop lze vytušit v místech dnešního parkánu, který vznikl výstavbou vnějšího pásu hradeb se čtvercovými baštami Rackem z Kocova (město v jeho držení v roce 1458); nově vybudované opevnění bylo vojenskému tlaku vystaveno již na podzim 1477, kdy bylo město rok obléháno královskými vojsky a kapitulovalo až po vyhladovění. Po roce 1483 Půtou Švihovským z Rýzmberka bylo opevnění doplněno třetím pásem hradeb zesilujícím fortifikaci kolem hradu (nynějšího zámku). V roce 1594 mělo město kromě opevnění zámku ještě 12 bašt a to je jedna z posledních zmínek o městském opevnění. Po smrti Půty Švihovského v roce 1504 se panství rozdělilo na čtyři části a pak po následných častých změnách majitelů došlo pravděpodobně k upadání zájmu o jejich údržbu. Dokládá to absence písemných zmínek o hradebním systému. Přispěly pak k tomu i požár poloviny města v roce 1523 a vypálení města Buquoyovým vojskem v roce 1619 a vojskem Maxmiliána Bavorského v roce 1620. V novověkých obdobích nastal úpadek významu městských fortifikačních systémů a nevyhnul se ani Horažďovicím. Docházelo k postupnému chátrání, případně demolici či začleňování do zástavby nových objektů do částí hradeb..
|
Přihlášení |
