Střelské Hoštice

Přesnější časové zařazení mohou patrně poskytnout až výsledky případných archeologických výzkumů. Zdivo předpokládané pozdně středověké tvrze zčásti vystupuje až do úrovně 2. patra dnešní budovy. Ze starší fáze výstavby sídelní budovy tvrze je pravděpodobně i klenba jižního sklepa, odsazeného od dnešního jižního čela budovy nad mostem. Průzkum přinesl i zajímavé zjištění, že zřejmě pozdně gotického původu je i dvojice orientovaných sklepů ve středním dílu spodního podlaží dnešní barokní sýpky – snad pozůstatek někdejšího poplužního dvora. Sklepy byly zabudovány do skalního podloží svahu, odděleného od staré tvrze mělkým údolím. Za Pešíků zde proběhla přestavba tvrze. Spočívala zejména v posunutí jižní čelní zdi budovy blíže k řece a rozšíření jejího půdorysu i východním směrem patrně pomocí bočních slepých arkádových pasů. Tento stavební zásah dovolil zvětšit čelní prostor 1. patra a doplnit jej černou kuchyní. Z této renesanční stavební fáze pochází především konstrukce v úrovni přízemí a částečně i 1. patra dnešní zámecké budovy v čele zámeckého souboru, s širším východním křídlem a s dlouhým křídlem jižním podél cesty k mostu, rozděleným silnými zdmi na 6 příčných traktů. Z této výstavby se dochoval bosovaný vjezdový portál od jihu na nádvoří, jsou známy fragmenty sgrafitové rustiky v parteru východního čela budovy, které byly údajně v 50. letech 20. století odsekány. Objekt byl po své dostavbě pravděpodobně používán jako nové sídlo, spojené s hospodářským provozem..

Předpokládáme, že v Hošticích měl sídlo, ale pravděpodobně se nejednalo o tvrz, ale spíše pouze o dvorec. Po něm se stává vlastníkem podílu na panství v letech 1368–1374 Přech z rodu Nebřenských a po něm dalším majitelem je Jan z Prčice 1374–1395 a jeho syn Jan z Prčice 1402–1433. Kolem poloviny 15. století patřila část vsi, ne-li celá ves, Kateřině z Hoštic, po které získal majetek v roce 1462 dědictvím její manžel Lipold z Kraselova. K tomuto dědictví náležel především tzv. Veličkovský dvůr, jehož pozemky byly však pronajaty, a dále několik dvorů poddanských. Rod Kraselovských vlastnil pak Hoštice celé století. Kolem roku 1490 patřil mezi ně rytíř Jan z Kraselova a z Hoštic, který byl tehdy poručníkem Elišky z Kraselova, provdané za Jana z Dubce a na Průhonicích. V rozmezí let 1519–1528 je zde jmenován Mikuláš z Kraselova. V roce 1544 jeho syn Kuneš z Kraselova nechává vložit Hoštice do obnovených zemských desek, tvrz zde není jmenována. Přesto předpokládáme, že už v této době zde bylo zděné sídlo a za stavitele můžeme považovat buďto Jana, Mikuláše, či Kuneše. Když Kuneš v roce 1562 předává majetek synům své sestry Doroty a Jana Pešíka Valdeckého, je zde už uváděna stojící tvrz. Synové Doroty a Jana Pešíka z Komárova se záhy dohodli na rozdělení získaného dědictví. Prameny dokládají, že bratry vyplatil Šebestián Pešík a statku Střelské Hoštice se roku 1569 ujal. Po Šebestiánovi (před rokem 1615) zdědil statek Petr Pešík z Komárova na Hošticích, císařský rada a hejtman Prácheňského kraje. Ten však v roce 1620 volil na generálním sněmu Fridricha Falckého, což mělo za následek konfiskaci jeho majetku. V období, kdy tvrz patřila Pešíkům, zde proběhla renesanční přestavba. První patro bylo však zřejmě po následných devastacích za třicetileté války v baroku radikálně přestavěno. V roce 1623 byly Hoštice prodány Jindřichu Libštejnskému z Kolovrat a spojeny s nedalekou Střelou (odsud název Střelské Hoštice). Synovec tohoto majitele Václav František (člen jezuitského řádu) ustanovil, aby výnosy z tohoto panství hradily výstavbu řádového profesního domu v Praze. Víme, že za jezuitského působení na tomto zámku došlo k přestavbě po požáru v roce 1666 a v roce 1714 sem byl ze Střely přenesen pivovar. V roce 1721 byla zámek zbarokizován a přeměněn na sídlo jezuitského řádu. Po zrušení řádu v roce 1773 panství přechází na studijní fond, který panství prodává v dražbě pražskému měšťanovi Erasmovi Obstovi. Za Obstů zde proběhla v rozmezí let 1870–1880 celková úprava objektu. Nová éra nastala roku 1923, kdy zámek získal tzv. „Haléřový fond“ dělnictva Škodových závodů. Téhož roku došlo k dílčí přestavbě zámku na ozdravovnu a v letech 1927–1928 k nástavbě zámecké budovy o 2. patro. Od roku 1950 byl celý zámek k dispozici vojenské posádce, což přineslo zásahy jak do historických interiérů, tak přístavbu nových budov..