Tažovice

Uprostřed zámeckého nádvoří stojí kašna, pocházející z roku 1688. Zámecká zahrada se skládala ze tří částí. Z části okrasné, užitkové a ze štěpnice. Okrasná zahrada třístupňová, doplněná sochami s mytologickými tématy a barokním altánkem, v současnosti značně poškozeným. Sochami, pocházejícími z 18. stol. je rovněž zdobena zeď na nádvoří, která však pochází ze století devatenáctého..

18. stol. tvrz přestavěna na barokní zámek. Při další přestavbě v roce 1800 došlo k empírovým úpravám a v roce 1846 pak přistavěna kaple Panny Marie. Okolo zámku byla v průběhu 18. století založena barokní zahrada francouzského typu. V druhé polovině 20. stol. byl zámek ve vlastnictví Státního statku a došlo k značnému poškození jak zámku, tak zámecké zahrady..

Jak se odlesk honosného francouzského života 18. století dostal do odlehlé pošumavské vísky?

V 2.polovině 18. století vlastnil panství svobodný pán Jan Markvart Koc z Dobrše. Kavalír a osvícenský šlechtic se svými svobodomyslnými názory narážel na zkostnatělé úřady a letité předsudky. Před zlobou utíkal k umění a literatuře, útěchou mu byla i láska. Pobýval totiž ve službách vídeňského dvora ve Francii. Tam se zamiloval do jedné z dvorních dam, ta jeho naléhání nakonec podlehla, ale před odjezdem si vymínila vykouzlení kouska domova - rokokovou zahradu. Zamilovaný Jan Markvart nelitoval nákladů a přání splnil. Za zámkem dal navršit umělé terasy, architekti stvořili pravidelné záhony, zelená bludiště, stinné aleje a sítě cestiček. Mezi ně vykouzlili vodní kaskády, kanály a zurčící kašny, k odpočinku pak altánky a gloriety. Umělci pak naplnili zahradu sochami mytologických postav a módními vázami a vše spojili do iluze malých Versailles. Dílo se podařilo, mladá nevěsta byla okouzlena a následovala svého kavalíra do Čech. Slavila se velkolepá svatba a mladí manželé žili střídavě v Praze, kde Jan Markvart zastával významné úřady, a na Tažovicích ve své malé soukromé "Francii". Krásné iluze však vždy něco stojí a zadlužený Jan Markvart Koc z Dobrše musel v r. 1776 Tažovice prodat hraběti Václavovi z Rummerskirchenu..

1414 Oldřich, odtudž snad synové jeho. V pamětech Horažďovských připomíná se panoše Jan Tažovec z Tažovic, o němž však není doloženo, zdali Tažovice držel. Týž žil ještě 1. 1445, sedě na Němčicích. Ještě se pak dovídáme 1. 1466, že držel Tažovice Rendl z Úšavy, jenž téhož roku odsouzen jest ve při své s farářem Volenickým. Na počátku 16. století (asi r. 1520 ) seděl tu Vácslav Chře pický z Madliškovic; týž prodal tvrz Tažovice se statkem příslušným Petrovi sedleckému od Dubu. Léta 1544 držel týž statek syn jeho Jan, jenž na něm mateři své znova věno zapsal. V pozdějších dobách nacházíme Tažovice rozdělené mezi dva strýce Sedlecké Jana staršího a Jana mladšího, tak že každý polovici držel. Po smrti onoho učinil Jan mladší smlouvu s Adélou z Malovic, vdovou (r. 1583), tak že od statku Jana staršího upustil. Jan mladší pak prodal 1. 1587 polovici svou Tažovic Janovi Markvartovi Kocovi z Dobrše, tak že od té doby patřila k Ohrazenici. Druhá polovice byla v držení Alény Sedlecké z Malovic až do její smrti. Po její smrti připovídaly se ke statku sestry její, ale Petr Mikuláš Malovec z Malovic nedal nic z ruky řka, že mu to vše bylo od Alény, strýny jeho, za živobytí jejího dáno, a že kromě dluhů placení má i osoby spokojiti, jímž od zemřelého peníze odkázány (r. 1599). Po Petrovi, jenž ještě 1. 1629 žil, zůstali tři synové, z nichž ujal tuto polovici Jan Dětleb. Týž zemřel léta 1663 učiniv posledním po řízením svým bratra Jana Kryštofa a syny bratra svého Mikuláše dědici všeho statku. Drželi tedy tuto polovici Jan Kryštof a Jan

Mikuláš Malovci, a podíl patřil dceři Jana Kryštofa, jenž 1. 1664 zemřel. Poněvadž se dětem jejím podíl vyplatiti měl, a mladí páni peněz neměli, koupila tu polovici (r. 1669) matka jejich Markéta Voračická z Paběnic. po její smrti († r. 1672) ujal polovici tuto Jan Kryštof a prodal ji 1. 1680 Janovi Kryštofovi Kocovi z Dobrše na Ohrazenici. Mezitím byla druhá polovice při Ohrazenici; oddělena pak, jak již svrchu vypravováno, pro Adama Koce. Týž byl již 1. 1615 mrtev, zůstaviv syna Jana Markvarta. Léta 1628-1629 nazývá se Zdeněk Vojslav z Branišova pánem na Tažovicích, což se jen k to muto dílu vztahovati může. Že díl tento zase s Ohrazenicí spojen jest, také již vypravováno. Léta 1680 došlo ke spojení obou dílů Ta žovských skrze Jana Kryštofa Koce. Léta 1681 sice byly od Adama Humprechta Fortunata Koce prodány Františkovi Eusebiovi Khue novi z Belasy, ale od něho zase 1. 1695 získány. V těch dobách ponechána stará tvrz jen jako vedlejší stavení nově vystavěného zámku; vrchnosť pak si tu oblíbila byt, tak že se odtud v Ohrazenici nebydlívalo..