Čestice

1775 na francouzské Riviéře v Monaku, po revoluci emigroval do Rakouska a do r. 1815 dosáhl hodnosti majora v rakouské armádě. V Čechách se usadil v r. 1804, kdy koupil zámek Mitrovice u Sedlce, a po několika dalších pokusech zakotvil v Pošumaví. Od r. 1807 sídlil v Lčovicích u Vimperka i se svou manželkou Doroteou, rovněž francouzskou šlechtičnou z rodu Berteuil. Oba manželé si oblíbili malebný podhorský kraj, tolik odlišný od prosluněných plání jižní Francie, a svůj značný majetek se rozhodli použít k zvelebení především nově koupeného čestického panství. Nákladem 100 000 zlatých opravili zdejší zámek a v r. 1817 se do něho natrvalo s celou rodinou přestěhovali a trvale v něm žili. Karel hrabě Rey zrenovoval také hospodářské budovy kolem zámku, koupil tehdy vzácné a drahé zemědělské stroje a s velkým nákladem zvelebil na panství zemědělskou půdu a zavedl chov ušlechtilého dobytka. Cesty spojující panství s okolím, dal hrabě opravit a rozšířit a podél nich vysázet topolové aleje. Hrabě Rey vůbec stromy miloval a sázel je všude, kde to bylo možné. Především okolí zámku zkrášlilo množství nových lip, z nichž některé jsou tu dodnes. Všechny aktivity přinášely místním lidem výdělek a to byla v krizové době po dlouhých letech válek skutečná pomoc. V krutých zimách na zámku živili chlebem a sytou polévkou až 30 chudých a hraběnka Dorotea na své náklady vydržovala při škole kroužek ručních prací pro místní dívky. Právě Dorotea Reyová se nejvíce zasloužila o úplnou přestavbu a obnovu chátrajícího poutního areálu na čestické Kalvárii. Uprostřed vznikla klasicistní kaple Povýšení Svatého Kříže s představěnou sloupovou předsíní se čtyřmi čelními a šesti bočními sloupy a kolem ní další čtyři výklenkové kapličky. Nedaleko v lese si mohli poutníci prohlédnout dřevěnou poustevnu, která vyrostla na místě skutečného útulku v pobělohorské době. Velké a dalekosáhlé stavby a moderní reformy hospodaření však francouzský šlechtický pár po několika letech finančně vyčerpaly. Karel Rey sice vlastnil železárny u Kamenice nad Lipou, ale ve svých finančních transakcích nebyl zdaleka tak úspěšný jako ve svých aktivitách na čestickém panství. Brzy se značně zadlužil a nepomohlo ani převedení panství na manželku Doroteu v r. 1826. Již v r. 1827 musel Čestice bohužel opustit. Do smrti nepřestal doufat, že se do malebného Pošumaví vrátí. Jeho konec však byl velmi smutný. Dluhy, nevydařené finanční operace, snad i pochybné spekulace a účast na nějaké akci, která poškodila stát, zapříčinily jeho pád. Přišel téměř o veškerý majetek a z dosud nejasných důvodů byl i vypovězen ze země. Zbytek majetku převzala manželka, která mohla v Čechách zůstat, a z toho vyplývající časté odloučení manželů ještě přispělo k neradostnému závěru Reyova života. Toulal se potom po Itálii a nakonec skončil ve značném nedostatku v rodné Francii..

Ve výstavní síni se každoročně pořádají výstavy převážně jihočeských umělců. V zadní části zámku kromě výstavní síně je také muzeum, které jako výstavní prostory používá i schodiště a pět dalších místností. Ve vstupní hale jsou doklady o historii obce a okolí. Ve druhé pak doklady o povýšení obce na městys a další doklady spolkové a kulturní činnosti v 19., 20. i tomto století. Organizátor muzea pan Bohumil Žahour věnoval této části expozice i část své soukromé numismatické sbírky, která připomíná různá vývojová období země. Další místnost je bývalá knihovna zámku, kde jsou obrazy a předměty z bývalého zámeckého inventáře i předměty vyrobené místními občany. V loveckém sále, jehož romantickou krajinářskou nástěnnou malbu vytvořil v r. 1820 (za hraběte Karla Reye) strakonický malíř Antonín Celerin, jsou vystaveny lovecké trofeje, ukázky místního ptactva a zvěře i lovecké zbraně (v sále zajímavá kamna v podobě vykotlaného pařezu s lesními zvířaty). V poslední místnosti jsou ukázány místní zvyklosti, starobylé hospodářské nástroje, zařízení domácností a podobně..