
Kostel sv. Bartoloměje v Solopyskách je jednolodní stavba obdélníkové tvaru s pravoúhlým kněžištěm. Při jižní straně pravoúhlého presbytáře leží sakristie a oratoř. Do kostela se vstupuje přes předsíň na jižní straně. Před západním průčelím stojí mohutná hranolová věž. Na ní je vsazena gotická deska z roku 1490 se znakem místní zemanské rodiny Mirků ze Solopysk. Okna kostela jsou půlkruhová. Uvnitř kostela nástropní fresky představující výjevy ze života sv. Bartoloměje. Vnitřní zařízení je novorenesanční z 2. pol. 19. století, z původního vybavení se dochovala pouze rokoková kazatelna. Kostel je chráněn jako kulturní památka ČR.
Původní gotický kostel pochází z 1. poloviny 14. století, doložený je registrem papežského desátku k roku 1352. Přestavěn byl v 15. století, podle znakové desky Mírku ze Solopysk osazené na věži pravděpodobně roku 1490. Z konfirmačních knih a dalších pramenů máme četné zmínky o kostelu až do počátku 15. století. Po husitských válkách drželi faru zřejmě utrakvisté, proto po Bílé hoře zanikla. Obnovena byla až roku 1651 jako jedna ze čtyř far na Kutnohorsku. V letech 1750 - 1751 barokně přestavěn stavitelem Antonínem Palliardim. Někdy během první poloviny 19. století byla před jižním vstupem postavena předsíň, roku 1953 byly pořízeny současné varhany. Další úpravy byly provedeny roku 1890, roku 1893 byly pořízeny nové boční oltáře a o šest let později hlavní. Zřejmě v meziválečném období bylo podvěží upraveno na kapli Božího hrobu.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.