Kolín

1295. Tento klášter, stojící těsně při městské hradbě, byl důležitou složkou fortifikace. Po dobytí Kolína husitským vojskem byl klášter 22. 4. 1421 vypálen. Po nutných opravách se klášterní budovy staly sídlem husitských hejtmanů: Havla Ostrovského z Valdštejna a pak Jana Čapka ze Sán, po r. 1434 Bedřicha ze Strážnice. Bedřichovi ze Strážnice dal v r. 1436 král Zikmund do zástavy město Kolín a 23 vsí. Po r. 1436 přistoupil Bedřich k přestavbě kláštera na hrad. Jeho jádrem byla čtyřkřídlá budova, uzavírající téměř čtvercové nádvoří. Tato budova pravděpodobně využila větší části klášterních obvodových zdí. Na západní a severní straně byl hrad opevněn městskými hradbami. Na severní straně byla tato hradba zesílena okrouhlou baštou. Na severním konci západní hradby, v přízemí věže s valbovou střechou, byla brána vedoucí z předměstí do vlastního hradu. Přízemí této věže je dosud zachováno. V blízkosti hradní brány stával most, jenž vedl přes Labe a spojoval osídlení s pravým břehem řeky, tzv. Zálabí. Ochranu tohoto mostu a celého kolínského hradu tvořila mohutná hranolová, dosud zachovalá věž na zálabské skále na břehu řeky proti hradu. Proti městu byl hrad opevněn příkopem. Přes příkop vedl most k východní bráně hradu. Místo této brány nyní stojí průjezd v renesančním křídle dnešního pivovaru. Takto přestavěný hrad se poprvé připomíná v r. 1438. V letech 1448-50 se kolínský hrad stal jedním z center odpůrců Jiřího z Poděbrad. Bedřich ze Strážnice byl v této době stoupencem katolické šlechty. V r. 1450 byl mezi Jiřím a Bedřichem uzavřen mír. Po zvolení Jiřího z Poděbrad králem bylo r. 1458 kolínské panství vykoupeno ze zástavy. Na kolínském hradě poté seděli královští hejtmané. Po smrti krále Jiřího v r. 1471 zdědili kolínský hrad jeho synové. Jindřich mladší z Poděbrad prodal v r. 1477 hrad uherskému králi Matyáši Korvínovi, který zde umístnil svou posádku. Uherští vojáci potom několikrát vyplenili široké okolí. Od Matyáše získal hrad zpět v r. 1487 Vladislav II. Jagelonský a ten pak zůstal královským majetkem až do druhé poloviny 16. stol. O jeho údržbu se panovníci příliš nestarali. V r. 1529 upozorňoval úředník kolínského panství Jan Valkovský z Dalkovic královský dvůr na nebezpečí zřícení hradní věže a žádal, aby byl na místě prošetřen její stav. Poté byla věž skutečně opravena. Z této doby pochází pozdně gotické ostění brány a branky ve zbytku věže v jihozápadním nároží. V r. 1556 byl kolínský hrad zastaven králem Ferdinandem I., společně s 18 vesnicemi, Karlovi ze Žerotína. Žerotín započal s přestavbou hradu na renesanční zámek. Byla sice zachována původní čtyřkřídlá dispozice hradu, ale byly výrazně změněny interiéry. Renesanční úprava jižního křídla, zejména bohatě zdobený renesanční štít, byla zachována až do počátku 20. stol. Když v r. 1560 Karel ze Žerotína zemřel, jménem jeho nezletilých synů spravovala panství vdova Veronika a potom nejstarší dcera. V r. 1579 převzal panství nejstarší syn Kašpar Melichar ze Žerotína. Za tohoto majitele byla dokončena renesanční přestavba (1585). Kašpar měl však časté spory s měšťany, neboť část nových budov byla vybudována na úkor městského opevnění. V r. 1591 bylo od Kašpara Melichara kolínské panství vykoupeno císařem Rudolfem II. Od té doby zde opět sídlili císařští hejtmané. Za třicetileté války ztratil hrad charakter centra panství. V r. 1628 bylo kolínské panství spojeno s poděbradským. Tato ztráta však byla vynahrazena významem vojenským, protože v zámku byla trvale umístěna císařská posádka. V r. 1634 se hradu a města zmocnili Sasové. O pět let později (na jeden rok) a potom opět v r. 1643 zde pobývala posádka švédská. Po skončení třicetileté války zůstal kolínský hrad - zámek opuštěný, přičemž byl značně poškozen válkou. Koncem 17. stol. byla část hradu přestavena na pivovar. Postupně bylo odstraňováno jeho vnější opevnění a hrad postupně splýval s městskou zástavbou. Od začátku 18. stol. až do jeho poloviny měla poděbradské panství i kolínský hrad v zástavě hrabata ze Salzburgu. Koncem 18. st. byl areál kolínského hradu rozparcelován a na takto vzniklých pozemcích vznikla nová ves - Císařeves, nyní součást města Kolín. V r. 1829 bylo kolínské panství prodáno měšťanu Jakubu Veithovi a ten z hradu udělal opět administrativní centrum svého panství. Majitel zde však nepobýval, neboť si zbudoval zámek u vsi Býchory. Velkou změnu kolínského hradu způsobila v roce 1843-1844 úprava terénu pro stavbu železnice Olomouc-Praha, kdy byl odlámán svah na jeho severní straně, přičemž zcela zmizely poslední zbytky opevnění. V r. 1862 koupil kolínský velkostatek i s pivovarem rytíř František Horský z Horskýfeldu, původem z města Bíliny. Ten celý zámek využil pro potřeby pivovaru a administrativní centrum svého panství přenesl do Býchor. Díky funkci pivovaru byl hrad neustále rozšiřován. Zhruba v této době zaniklo i opevnění na západní straně. Brána i branka ve zbytku věže v jihozápadním nároží byly zazděny a nad ně byl umístěn erb Horských. V r. 1897 byl potomky Františka Horského hrad prodán i s pivovarem Marii Hohenhohe-Schülingfürstové. Touto majitelkou byl hrad prodán v r. 1898 akciové společnosti "Zámecký pivovar", která přistoupila k rozsáhlé přestavbě celého areálu. Bylo zde zřízeno kromě restaurace i divadlo, které v r. 1911 i s restaurací vyhořelo. Při následné obnově renesanční charakter původního hradu zcela zanikl. Touto úpravou byl vývoj hradního či zámeckého areálu v podstatě ukončen..