kaple Božího Těla

Kaple Božího Těla (nebo též svatobarborský karner) vznikla jako první stavba z plánovaného církevního okrsku a jeho stavba započala ještě před započetím stavby chrámu sv. Barbory. Karner využil prostor ostrohu nad říčkou Vrchlicí, kde parléřovská huť vystavěla kapli ve vrcholně gotickém slohu, s devíti poli křížové klenby a čtyřmi mohutnými válcovými sloupy. Zajímavostí je, že žebra klenby mizí ve zdech kaple bez jakékoliv konzol. Původně byla stavba plánována jako dvojpodlažní – v dolním podlaží měla výt vybudována kostnice a v horním kaple, sloužící k zádušním mším. Kaple však nebyla nikdy zcela dokončena, svému účelu sloužila pouze kostnice, kam se ukládaly kosti ze znovu používaných hrobů na městských hřbitovech. V roce 1626 přešla kaple do majetku a správy Jezuitů, kteří v její těsné blízkosti začali budovat svoji kolej. Přitom docházelo k terénním úpravám, kterým musel ustoupit i starý hřbitov. Kosti byly přeneseny do kostnice a zazděny do několika polí podlahy. Jezuité také nechali prostor barokně zastřešit a vybudovali vstup s barokním portálem. Po svém zrušení na konci 18. století byla kaple Božího těla prodána v roce 1794 krupaři Josefu Střížkovi, který zde zřídil krupařskou dílnu. Bývalá kaple měnila často majitele až ji roku 1886 získal varhanář Jan Tuček a přeměnil ji ve varhanářskou dílnu. V majetku varhanářského rodu Tučků zůstala kaple až do roku 1947 a trvale chátrala. V roce 1990 ji do majetku získalo město Kutná Hora. V současné době je kaple po kompletní rekonstrukci (v letech 1997-2000).