
Jednoduchý jednolodní kostel má pravoúhlý presbytář a hranolovou věž nad západním průčelím. Z gotické stavby se zachovala část presbytáře, zdivo lodi s zazděnými gotickými okny a pravoúhlým zazděným portálem v jižní stěně. Západní průčelí s věží, půlkruhová oka a fasády jsou empírové. V interiéru presbytáře se dochovaly raně gotické sedile a sanktuarium. Zařízení kostela je pseudorenesanční, hlavní oltář s obrazem od K. Javůrka je z roku 1892. Zvon ve věži pochází pravděpodobně z roku 1481.
Ve hřbitovní zdi jsou zazděny renesanční náhrobky z let 1537 a 1557 patří rodu Horňáteckých z Dobročovic, na třetím je znak zubří hlavy (jeho rok vzniku a to komu patřil, je nejasné). V jižní stěně kostela je náhrobek Karoliny Bolfras z Ahnenburgu z roku 1841 a kamenicky zajímavý náhrobek rodiny Břečků, vlastníků hospody Zlaté Slunce, z roku 1810.
První zmínka o něm, jako o kostele farním, pochází z roku 1350. Je pravděpodobné, že stavebník kostela patřil do okruhu královského dvora, v době jeho vzniku Křečhoř patřila postupně Janu Lucemburskému, Jindřichu z Lipé a Elišce Rejčce. Původní gotická stavba byla překryta pozdně empírovou přestavbou v letech 1846–48, po které byl kostel zasvěcen Božímu Tělu. Při opravách v letech 1913–14 byly odkryty dochované původní gotické detaily na exteriéru kostela (zazděná gotická okna), ale zejména velmi cenné kamenické detaily v interiéru..