
Velmi příjemný skanzen; doporučuji shlédnout roubenou polygonální stodolu ze Želejova, roubenou kovárnu ze Starého Bydžova a především polohrázděný dům z Jílového (v sezóně je zde šenk). Stavby jsou v terénu doplněny různými detaily jako jsou studny, boží muka nebo sochy a kříže.
Unikátem je především devítiboká roubená stodola z Durdic u Votic, postavená v roce 1648, která je nejstarší zachovalou památkou tohoto typu na území Čech. Z Posázaví pochází poloroubená chalupa a špýchar z Budče a malý roubený špýchar z Hrádku, které byly do muzea přeneseny ze zátopové oblasti přehrady Želivka. Všechny tyto objekty vznikly na konci 18. století. Oblast povodí Berounky reprezentuje roubený obytný dům statku z Týřovic u Rakovníka z druhé poloviny 17. století, který byl do své současné podoby přestavěn v roce 1807. Z oblasti středního Polabí na pomezí středních a východních Čech pochází pozoruhodná celoroubená kovárna ze Starého Bydžova, postavená roku 1774. Východočeský region v současnosti zastupují dvě památky z Podkrkonoší. Jedná se o roubenou rychtu z Bradlecké Lhoty na Semilsku a mimořádně cennou dvanáctibokou stodolu ze Želejova u Hořic. Rychta z Bradlecké Lhoty s bohatě členěnou lomenicí novopackého typu pochází z konce 17. století, želejovská stodola vznikla v roce 1660, a společně se stodolou z Durdic náleží k našim nejcennějším památkám lidové architektury. Z oblasti severních Čech se v muzeu zatím nachází pouze patrový polohrázděný dům z Jílového u Děčína, postavený na počátku 19. století. Všechny objekty jsou vybaveny interiérovými expozicemi, které dokumentují bydlení a hospodářství na venkově od 18. do první poloviny 20. století. Ve statku z Týřovic se nachází stylová hospůdka Na Hrázce. Větší objekty doplňuje několik drobných památek z 18. - 20. století. Jedná se o boží muka z Kostelce nad Černými lesy, unikátní stroj na balení sazenic ovocných stromků z Molitorova u Kouřimi, rumpálovou studnu z Kozojed u Ratají nad Sázavou, kopie zvoničky z Býchor a kříže z Němčic na Kolínsku, barokní sochu sv. Donáta ze Svatbína u Kostelce nad Černými lesy, pumpu ze Zalán u Rožmitálu pod Třemšínem a kopii včelína ze Lžovic u Kolína. Atmosféra muzea, ležícího v krásném prostředí starého ovocného sadu, se neustále obměňuje v návaznosti na cyklus jednotlivých ročních dob a příslušných lidových obyčejů..
Jana Křtitele v Dolních Kralovicích (okr. Benešov), takže bylo rozhodnuto několik vytypovaných objektů přenést na jiné místo. Tak začalo na okraji Kouřimi, v lokalitě zvané Na Hrázce, vyrůstat v roce 1972 regionální záchranné muzeum v přírodě. S ohledem na jeho poměrně rychlou výstavbu se však záhy začalo velice vážně uvažovat o jeho budoucím rozšíření. S otevřením první části areálu pro veřejnost v roce 1976 byla základní koncepce muzea změněna, a záchranný skanzen získal funkci speciálního zařízení, soustřeďujícího ukázky stavebních technik, užívaných v lidovém stavitelství Čech a Moravy. Na počátku devadesátých let dochází k úpravě stávající koncepce a přepracování zástavbové studie, ke zmenšení sběrné oblasti a hlavně ke změně konečné podoby muzea. Nosným programem se stala prezentace základních regionálních typů lidové architektury pouze z území Čech, jejich sociální a výtvarná různorodost a jejich postupné začleňování do kouřimského celku. Dnes je Muzeum lidových staveb zařazeno na seznam kulturních památek České republiky. V současnosti je připravován rozsáhlý projekt dostavby muzea, s nímž souvisí další změna koncepce vedoucí k postupné transformaci skanzenu lidového stavitelství na Muzeum české vesnice, zaměřené na komplexní prezentaci dějin českého venkova od raného novověku do první poloviny 20. století..