
Kostel je přístupný při bohoslužbách, které se konají pravidelně o nedělích a svátcích od 9.00, prohlídku lze domluvit i na přiloženém kontaktu.
Ti zde začali brzy usilovat o zřízení sborů, což vyvolávalo konflikty s původními centry reformovaných církví, kterým tak hrozil výrazný úbytek členů. V Kutné Hoře byla zřízena kazatelská stanice libenického sboru roku 1875, pro odpor tamního faráře však její existence trvala jen dva roky. Filiální sbor se podařilo zřídit roku 1883, až 18. 4. 1891 se od libenického zcela oddělil. Kutnohorští evangelíci zakoupili roku 1886 z prostředků získaných od skotských souvěrců a sbírkami mezi vlastními členy dům čp. 308 v dnešní ulici Jiřího z Poděbrad. Původně ho chtěli pro své potřeby upravit a ve dvoře postavit modlitebnu. Záměr se brzy vyvinul ve zřízení zcela nového kostela, jehož projekt vypracoval roku 1887 rodák z nedalekého Kaňku František Buldra (1851–1926) ve stylu označovaném tehdy za „řecký, a sice dórický“, dnes jako novoempírový. Ten byl zvolen proto, aby novou modlitebnu jasně odlišil od gotických a barokních sakrálních staveb ve městě. Po získání samostatnosti byla za závěrem kostela postavena fara (1893, Čeněk Dajbych) ve střízlivém novorenesančním duchu, roku 1930 zvýšená o první patro (Václav Kalaš). Kostel byl opravován roku 1937, celý areál pak 1953 a v 90. letech 20. století. V letech 1972–79 byl upraven interiér kostela podle projektu manželů Miroslava a Jarmily Radových..