památník bitvy u Malešova

Pro Žižku bylo vítězství vrcholem jeho vojevůdcovské kariéry, pražanům porážka vynesla další ztenčení jejich mocenské základny. Utrpěné ztráty na lidských životech řadí malešovské střetnutí k nejkrvavějším bitvám celých husitských válek. Tomu předcházely následující události. V červenci roku 1423 táborský hejtman Jan Žižka ovládl Hradec Králové, který byl součástí městského svazu pražanů. Pro tuto akci využil nepřítomnosti pražského vojska, jež se toho času nacházelo na Moravě. Po jeho urychleném návratu z markrabství se vojáci obou husitských frakcí utkali 4. srpna v bitvě u Strachova dvora, v níž dosáhly triumfu Žižkovy oddíly. Slepý hejtman posléze začal formovat nový vojenský svaz, který se opíral o čtyři města, mimo Hradce Králové také Jaroměř, Dvůr Králové a Čáslav, a nevelké stálé polní vojsko. V polovině října téhož roku zástupci české metropole svolali do Prahy příslušníky umírněné kališnické a katolické šlechty k tzv. svatohavelskému sněmu. Přestože usnesení přijaté na tomto rokování nikoho nejmenuje, je patrné, že bylo namířeno zejména proti Žižkovi. Ten se mezitím dál věnoval boji s vnitřním nepřítelem a počátkem roku 1424 porazil vojsko vedené Půtou z Častolovic a Janem Městeckým z Opočna v bitvě u Skalice. Po 5. březnu odtáhl na Jičínsko a Bydžovsko a počátkem května zorganizoval velkou výpravu na Plzeňsko. 17. května proti němu vyrazili příslušníci i spojenci plzeňského landfrýdu, a přestože slepý hejtman údajně disponoval 500 jezdci, 7000 pěšími a 300 vozy, vyhnul se otevřené bitvě a ustoupil do Žatce. O další Žižkově aktivitě se prameny zmiňují až ke konci května, v době, kdy proti němu vytáhla část členů svatohavelské koalice. Jelikož se právě nacházel na levém břehu Labe, ustoupil před silnějším protivníkem do Kostelce, kde byl vzápětí ze tří stran obklíčen, přičemž mu jedinou ústupovou cestu blokovala řeka. Obležení trvalo snad několik dní, než jej ze svízelného postavení přes vodní tok vyprostil pan Hynek Boček z Poděbrad. Žižka před pražany a jejich spojenci ustupoval po pravém břehu Labe, ti jej pak pronásledovali po břehu levém. Avšak netrvalo dlouho a podařilo se jim přemostit na Žižkovu stranu řeky. Jeho náskok byl minimální, a tak se Hynek z Poděbrad pokusil protivníky zdržet 6. června vyjednáváním. Žižka mezitím opět překročil řeku s úmyslem dostat se k Čáslavi a nepatrně se nepříteli vzdálil. Jakmile pražané zjistili, že rokování je pouze zdržovací taktika radikálů, Hynka z Poděbrad zajali a pokračovali ve stíhání. Dalšího dne slepý hejtman pochopil, že Čáslavi se mu bez boje dosáhnout nepodaří. Protivník se přibližoval na dotek, a tak si zvolil vhodné postavení k obraně poblíž tvrze v Malešově. Skvěle využil informací, které mu o situaci vojsk a terénu poskytovali Jan Hvězda z Vícemilic a čáslavský hejtman Jan Roháč z Dubé. V krvavé bitvě padlo asi 1200 mužů na straně poražených a asi 200 ve vojsku Žižkově. Žižka potvrdil svou genialitu a strategické uvažováním ještě tím, že následujícího dne dobyl Kutnou Horu a v dalších týdnech Nymburk, Český Brod a Kouřim. Pokračování jeho tažení na Moravu překazila až jeho smrt 11. října nedaleko Přibyslavi. Poslední slavnou Žižkovu bitvu připomínala u rybníka Prosík nedaleko Malešova dlouhou dobu jen pamětní deska, po řadu let s vandalsky uraženou pravou horní čtvrtinou. Až v říjnu 2023 byl prostor u silnice v předvečer 600. výročí bitvy a také Žižkovy smrti důstojně upraven a doplněn o sochu slepého vojevůdce, kterou z pískovce vytěženého v polském příhraničí vytesal Martin Roháček z Kamenosochařského střediska v Lipnici nad Sázavou..