
Katedrála sv. Barbory (patronky horníků), stojící na výrazném ostrohu nad říčkou Vrchlicí, je jednou z vlajkových lodí gotické chrámové architektury Čech. Svůj podpis na ní zanechali přední stavitelé svých dob (Parléřova huť, Matěj Rejsek, Benedikt Rejt, ale např. i Josef Mocker). Atmosféru pětilodní baziliky umocňuje pohybem slunce průběžně měnící se lom slunečních paprsků. Překrásně zaklenuté interiéry s fragmenty pozdně gotické a renesanční malby obsahují mimo jiné sochu Madony v první chórové kapli (80. léta 14. stol.), původní chórové lavice (konec 15. stol.) či kamenný sanktuář (1502). Většina ostatního zařízení je tedy barokní, ale např. hlavní oltář je neogotická kopie. Ze stejné doby (z konce 19. stol.) pochází západní průčelí a také "původní" stanová střecha. Koncem minulého tisíciletí se katedrála ocitla ve velmi špatném stavu, s generální rekonstrukcí se začlo (až) v červenci roku 2003. Práce mají trvat několik let.
Od chrámu je překrásný výhled do parkově upraveného údolí pod relikty městského opěvnění, nad nímž se vypínají budovy tzv. Hrádku, Vlašského dvora a nepřehlídnutelná věž kostela sv. Jakuba. Pozorný návštěvník za dobré viditelnosti ve větší vzdálenosti rozezná sedlecký klášter, ba dokonce i zámek Kačina.
Bartoloměje v Kolíně a klášterní kostel Panny Marie v Sedlci). Podélnou osu celé disposice tvoří široká hlavní loď, přecházející na východě ve vysoký chór o stejné šíři a výši (přes obě patra chrámu). Na hlavní loď navazují patrové vnitřní boční lodě. V úrovni přízemí na ně plynule navazuje chórový ochoz o téměž polokruhovitém půdorysu. Na vnější straně ho obtáčí řetěz chórových kaplí na lichoběžníkovém půdorysu, vymezeném trojúhelnými pilíři vnějšího opěrného systému chóru. První patra vnitřních bočních lodí končí s přechodem hlavní lodi do chóru. Vnější boční lodi jsou pouze přízemní a proti vnitřním lodím směrem k východu kratší. Chrám má tedy na úrovni přízemí pět lodí, první patro je trojlodní (viz přiložený půdorys). Termín "katedrála" pro tento objekt platí pouze ve smyslu stavebního uspořádání, nikoli funkce. "Katedrála" ve funkčním smyslu znamená sídelní kostel biskupa. U svaté Barbory v Kutné Hoře žádný biskup nikdy nesídlil, nebyla tu zřízena ani obyčejná fara....
Teprve až v osmdesátých letech 15. století se našlo dostatek vůle a peněz pro pokračování. Místní kameník Hanuš se nadále řídil sto let starými parléřovskými projekty. To však bylo poněkud v rozporu s moderním stavitelstvím – proto byl z Prahy přivolán M. Rejsek, který nadále stavbu vedl společně s ředitelem stavby Michalem Smíškem. Rejsek však 1506 umírá – stavba ještě 6 let pokračuje dle jeho projektů. R. 1512 se díla ujímá další ze slavných stavitelů své doby, Benedikt Reit. Před ním stál úkol nejtěžší – zaklenout hlavní loď. I na tohoto architekta si následně sáhla smrt, proto práce po roce 1534 probíhají jen pomalu. Město díky menším výnosům ze stříbra chudne a tak je roku 1558 stavba zastavena jakož to finančně neúnosná. Zlomem je až zásah nově příchozích jezuitů do časem zchátralé katedrály, kdy probíhá několikero barokních úprav. Pozdější zrušení jezuitského řádu chrám přechází pod Státní náboženský fond a (tímpádem) opětovně chátrá. Dnešní vzhled dal katedrále teprve až rukopis nejvýznamnějších "regotizačních" stavitelů své doby – Mockera a Láblera..