Plzeň-Litice - kostel
© Jiří Špaček, 09/2016
Ves Litice vznikla v souvislosti s vybudováním gotického hradu nad pravým břehem Radbuzy počátkem 13. století. Předhradí pozdějšího hradu bylo osídleno již v pravěku. V pozdní době bronzové zde nejspíše vzniklo hradiště, jehož opevnění během stavby hradu zaniklo. Stavebníkem prvního dřevěného hradu byl patrně rod Drslaviců, nejvyšších krajských úředníků z plzeňského hradu. Jako první z nich je připomínán v roce 1212 Oldřich z Litic. Litický hrad vznikl v průběhu 13. století a patří tak mezi české nejstarší šlechtické hrady. V roce 1367 zadlužení Drslavicové prodali majetek včetně osady premonstrátům z chotěšovského kláštera a odešli kolonizovat východní Čechy, kde vznikly jejich hrady stejných názvů jako na Plzeňsku, tj. Litice a Potštejn. Po husitských válkách bylo chotěšovskými litické panství sice udržováno, ale hrad byl opuštěn. V 19. století byly již zříceniny hradu převážně vesničany rozebrány na jiné stavby. Dodnes zůstal zachován jen příkop a část východní hradby.
Bývalá ves Litice byla r. 1970 trvale připojena k Plzni a od r. 1991 tvoří městský obvod Plzeň 6, který má přes 2700 obyvatel. Dnes leží na vedlejší silnici z Plzně do Přeštic, protože silnice I/27, která tudy procházela, byla převedena na obchvat. Litice nemají železniční spojení a neprocházejí tudy ani turistické značky.
Kostel sv. Petra a Pavla se nachází v dominantní poloze v centru Litic.
Litický kostel sv. Petra a Pavla je původem gotická svatyně, kterou nechal ve 14. století zbudovat rod Drslaviců. ...Nejstarší dochovaný zápis o kostelu je z roku 1352 a hovoří o odvodu papežského desátku 30 grošů ročně. Nejstarší písemná zmínka o Liticích je ovšem již z roku 1212 a v té době zde byl asi postaven románský kostel, jehož pozůstatky byly nalezeny ve zdivu dnešního kostela. Kostel v Liticích patří mezi nejvýznamnější církevní stavby na dnešním území města Plzně. Podle posledních průzkumů z roku 2006 patří skutečně ke gotickým stavbám z první poloviny 14. století, vystavěným na místech starší sakrální stavby. Byl koncipován jako jednolodní s mohutnou čtvercovou věží u západního průčelí, s obdélným presbytářem na východní stěně, přičemž obvodové zdivo kostela doplňují štíhlé odstupňované opěrné pilíře. Loď kostela je osvětlena třemi páry gotických oken s kamennými ostěními, kružbami a středovými prvky. Okna v presbytáři jsou zachovaná v původních rozměrech, okna v kostelní lodi byla zmenšena doplněním parapetů při raně barokní úpravě v 60.–70. letech 17. století. Exteriér kostela si uchoval řadu původních kamenných architektonických článků a opěrný systém z doby jeho výstavby, včetně románských, které byly druhotně užity. Poslední významnější úpravou architektury kostela bylo provedení fasádních omítek s kvádrovými nárožími v novogotickém slohu z roku 1890, které jsou od roku 2002 postupně obnovovány. Původní mobiliář kostela pochází převážně ze 17.–18. století, přičemž současná úprava výzdoby stěn a stropů interiéru pochází z první poloviny 19. století. K mobiliáři patří hlavní oltář sv. Petra a Pavla, barokní kazatelna, křtitelnice a náhrobník Judity Heningarové ze Štěnovic ze 17. století a boční oltáře Nejsvětějšího Srdce Páně a Panny Marie z 18. století. Varhany jsou dílem chebských varhanářů Ignáce a Josefa Müllera z roku 1833. Jejich stroj byl r. 2014 převezen do Itálie, kde ho restauroval varhanář Giovanni Pradella. Ještě do konce téhož roku byl vrácen a nyní často slouží i ke koncertním účelům. Z osazených zvonů je nejhodnotnější, prokazatelně nejstarší zvon na území města Plzně, prostřední zvon Gregora Albrechta z Ostrova nad Ohří datovaný do roku 1582, který je movitou kulturní památkou. Zvonovou soustavu doplňuje dvojice zvonů po stranách stolice od Rudolfa Pernera z Českých Budějovic, zhotovených v roce 1927. Zvonová soustava, tj. soubor zvonů s vyvážením na ruční pohon a stolice, je nedílnou součástí nemovité kulturní památky. Románské kvádříky, obloučkové vlysy a zbytky římsy objevili památkáři, když nedávno řemeslníci začali odkrývat fasádu severní stěny gotického kostela. Nález kamenných prvků změnil pohled na historii. Je jasné, že na místě stál kdysi kamenný románský kostel. Zatím není jasné, jak byl velký, ani jak konkrétně vypadal. To je úkol archeologického výzkumu. Ten by měl také zjistit, zda stavitelé kostela sv. Petra a Pavla použili původní půdorys románského kostelíka. Kostel má dále unikátní gotický portál. Výjimečný je tím, že nebyl dokončen, v tympanonu jsou vidět tři kamenné hmoty připravené na vytesání. V roce 1367 byl kostel spolu se vsí prodán chotěšovskému klášteru, který ves pronajímal. Postupně se tu vystřídala řada zájemců jako například Herman z Nečtin, Vilém Švihovský z Rýzmberka a další. Roku 1570 klášter Litice z nájmu vyplatil a spravoval je přímo, a to až do roku 1784, kdy Josef II. klášter zrušil a správu kostela převzala Náboženská matice. V roce 1576 vypukl v Liticích požár, který kostel zničil. V roce 1600 poté došlo k pořízení hlavního oltáře v renesančním slohu. Roku 1639 za třicetileté války Švédové ves vyloupili a vypálili. Byl zničen i kostel s farou, kde shořely staré matriční zápisy. Ty nové jsou vedeny od roku 1640. V roce 1809 převzali litickou faru premonstráti z Teplé. V roce 1833 byly do kostela pořízeny varhany, opravené v roce 2014. Stav kostela byl koncem 20. století velmi špatný, měl narušenou statiku a nevyhovující krov. Od roku 1996 se o něj stará sdružení křesťanů KOINONIA JAN KŘTITEL a postupně jej obnovuje. Kostel je nyní osazen třemi zvony. Nejstarší nese název Petr a Pavel a je z roku 1582. Zvony Panna Maria a Anna jsou z 19. století a nejsou původní. Kostel sv. Petra a Pavla je kostelem farním a konají se v něm pravidelné nedělní bohoslužby. Přístupný je i při varhanních koncertech.
|
Přihlášení |
