Pohled z ulice
© Petr Vaculčík 04/2005
Šamonická tvrz a ves příslušely k majetku města Písek. Po kapitulaci opozičních stavů a následných konfiskacích r. 1547 se staly statkem. Ferdinand I. je prodal o dva roky později (1549) Adamu Řepickému ze Sudoměře na Řepici a od r. 1553 příslušela malá osada Sedlici. V následujícím období hospodařil na zdejším dvoře Ludvík Lorecký z Lkouše, který zde byl 24.8.1571 svými poddanými pro nelidský útisk i se svými nezletilými syny zavražděn. (viz pamětní deska). Tito jsou pohřbeni v předsíni kostela sv. Jakuba Většího v Čížové. Z písemných pramenů není zcela jasné, jestli měl rytíř Lorecký pronajatý pouze dvůr, nebo současně celou vesnici.
Bývalý dvůr je rozparcelován a přeměněn na zemědělské usedlosti.
K popravámVacek,(Václav Dulík) syn rychtáře: byl "odspoda" čtvrcen a je ho tělo pak spáleno. Těla bratří Maroušků byla na Blatenském popravišti ještě dlouho vystavena pro výstrahu..
Odraz v literatuřeR. 1571 zosnoval zdejší rychtář Petr Dulík pro nelidský útisk vzpouru proti Ludvíku Loreckému ze Lkouše, který byl i se svými dvěma syny ubit. V odvetu byl v katovně u Blatné rychtář Dulík upečen na roštu a obě zúčastněné děvečky lámány kolem. Popraveno celkem 7 hlavních účastníků. Mikoláš Aleš vyprávěl děj
Vzpouru poddaných v Šamonicích zpracoval Jaroslav Vrchlický v baladě „Lorecký ze Lkouše“ a stejné téma použil Adolf Hejduk v básni „Petr Dulík“..
|
Přihlášení |
