Brloh

Ves Brloh a její majitelé jsou známi až od poloviny 14. století (Diviš z Brloha 1359 - 1397, Petr z Brloha 1400 - 1406). Téměř až do konce 16. století patřil Brloh rytířské rodině Záborských z Brloha, kteří žili střídavě také na Oseku. Kromě zmínky o Janu Oceském z Brloha z r. 1529 víme o jednotlivých majitelích statku jen málo.

Před r. 1589 získal statek Mareš Čejka z Olbramovice. O tvrzi v Brlohu je náhodná zmínka až z r. 1601, kdy Mareš Čejka na svém statku pojistil věno své manželky Doroty z Řenče. Jejich syn Vilém Čejka stál na straně odbojných českých stavů v . 1618 - 1620, a proto mu byl majetek po Bílé hoře zabaven a Brloh prodán r. 1622 Albrechtu Benedovi z Nečtin. Od něho pak koupil statek r. 1633 Mikuláš Deym ze Střítež a připojil jej k panství Drhovle. Mikulášův vnuk Václav Ignác Deym prodal r. 1696 Brloh se dvěma dvory, pivovarem a částí Dobešic hraběti Františku Mikuláši Morzinovi. Od hraběte Karla Josefa Morzina získala r. 1712 Brloh a Drhovli hraběnka Antonie Josefa Černínová. Od té doby měl Brloh společné majitele s Drhovlí.

Bývalá tvrz stojí na západním okraji obce Brlohu, kde uzavírá rozlehlý hospodářský dvůr. Od západu bývala chráněna dnes již neexistujícím rybníkem, na severní straně zdí, na jejíchž obou koncích byly patrové vížky (bašty). Z nich se Zachovala pravá, podsklepená, zatímco levá byla pravděpodobně na konci deymovské držby statku z poloviny zbourána a upravena jako výklenek v kapli Narození P. Marie, přistavěné k tvrzi. Po připojení brložského statku k nedalekému drhovelskému panství (r. 1712) přestala tvrz sloužit jako šlechtické sídlo a později byla používána jako sýpka. Je to patrová budova obdélníkového půdorysu s klenutými prostorami v přízemí. Tvrz je dnes v soukromeém držení a je veřejnosti nepřístupná