Jesenec

Dnes byl vrácen řádu sester dominikánek a slouží jako domov důchodců..

Jesenický díl - Jesenec s tvrzí a dvorem, vsi Dzbel, Ladín, Březsko s tvrzí, dvorem a ovčínem a Ponikev - dostal Kryštof. V r. 1690 odkázala Zuzana Kateřina ze Zástřizl jesenické panství, k němuž vedle Jesence s tvrzí náleželo tehdy dalších pět okolních vsí, zábrdovickému premonstrátskému klášteru. V r. 1711 dal opat Englbert Hájek postavit na místě stržené tvrze zámek jako klášterní rezidenci, který vykazuje formální znaky bohatě diferencovaného stylu architekta Jana Santiniho-Aichla (1677 - 1723). Barokní jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s devíti okenními osami a dvojitým, šnekovitě zahnutým průčelním schodištěm je obrácena k jihu. Má mansardovou sedlovou střechu a dodnes si udržela svůj barokní charakter. Průčelní fasáda je členěna uprostřed tříosým rizalitem, před který předstupuje menší balkón nesený dvěma sloupy, a dvojitou kordónovou římsou, oddělující přízemí od prvního patra. Zámek je spojen chodbou se sousedním kostelem. Po zrušení kláštera za císaře Josefami. Se zámek stal majetkem náboženského fondu. V r. 1794 přešel do soukromých rukou a rychle střídal majitele, mezi nimiž zaslouží zmínky rytíř František z Dietrichu (otec hudebního skladatele Ludvíka Dietricha, autora písně Moravo, Moravo), který držel jesenické panství v l. 1810 - 1827. V r. 1933 přešel zámek do vlastnictví dominikánek v Řepčíně, které zde zřídily zaopatřovací ústav..