Cimburk

V období konce vlády Přemyslovců a nástupem Lucemburků na český trůn získává hrad roku 1308 nové majitele, Bernarda a Ctibora z Lipnice. Následně byl hrad krátce v držení pánů z Lipé. Roku 1406 postupuje markrabě Jošt, synovec císaře Karla IV., Cimburk i s Městečkem Trnávkou Markétě z Šumvaldu, manželce Dobše z Popovic. V době husitských válek se hrad stává opěrným bodem husitů, roku 1446 přechází Cimburk do vlastnictví pánů z Boskovic, za jejichž vlády dochází k velkému rozkvětu Boskovic, Moravské Třebové, ale i Cimburku. Oldřich z Boskovic provedl na hradě četné stavební úpravy a pod hradem založil rybník. V dalších dobách hrad i s Městečkem Trnávkou a přilehlými vesnicemi často střídá své majitele. Až Magdalena Věžníková z Říčan postupuje vlastnictví hradu roku 1629 knížeti Karlu u Lichtenštejna. Po vydání Obnoveného zřízení zemského získává majetek Karel z Lichtenštejna po Vladislavu Velenovi ze Žerotína, který stál v

odboji českých stavů proti císaři. Roku 1645 se Švédové zmocňují Moravy a na Cimburku je umístěna císařská posádka, jež okolí hradu spíše plundrovala, a po jejím odchodu hrad pustnul. V roce 1776 byl hrad již úplně opuštěn a o deset let později zasažen bleskem vyhořel. V období po první světové válce uvažoval řád německých rytířů znovu postavit již zpustlý hrad. Při prováděném archeologickém výzkumu byl nalezen opravdový poklad 2500 stříbrných mincí ze 13. století, které jsou nyní uloženy v Národním muzeu..