
Jesenec je obec v severní části prostějovského okresu. Nachází se 25 km severozápadně od Prostějova, 26 km jihovýchodně od Moravské Třebové a 40 km jihovýchodně od Svitav. Okolo obce vede silnice II/366, spojující Prostějov a Svitavy. Okolo Jesence také vede železniční trať 306 Prostějov–Dzbel, která dál pokračuje jako trať 017 do České Třebové. Socha sv. Libora stojí na křižovatce místních komunikací v centru obce pod jeseneckým zámkem.
Na přední straně podstavce je nápis: „Renovatum / Anno Domini / MDCCCXXXIV“. Na podstavci je nízká hranolová podnož s vlastní stojící sochou světce v kontrapostu, v nadživotní velikosti. Jeho tělo je esovitě prohnuté, pravé koleno předsunuto. Do podnože vpředu vlevo z čelního pohledu je dodatečně osazena lucerna historizujícího tvaru, která na starších fotografiích není. Světec je oblečen v rouchu biskupa, splývajícím v bohatých záhybech, s dlouhým pláštěm přes ramena. Na hlavě má mitru, v levé ruce biskupskou berlu s pozlaceným zakončením, pravou ruku má pokrčenou a zdviženou v žehnajícím gestu. Po pravém boku světce bývala postava malého černouška, klečícího na levém kolenu, s miskou v rukách. Ta byla v roce 2003 odcizena. Výška podstavce je 158 cm, podnože 14 cm a vlastní sochy cca 2,1 m. Do roku 2016 socha stávala ve spodní části obce, blíž k hlavní silnici. V roce 2019 byla po opravě přenesena na současné místo na náves před zámkem. Datované sochařské dílo z doby baroka je dokladem dobového uměleckého a náboženského cítění. V roce 1973 byla socha zapsána do státního seznamu kulturních památek..
Byl nadaný a dobře se učil. Stal se knězem, který ostatním dával dobrý příklad. Byl prý zdrženlivý, střídmý, tichý, mírný a vytrvalý v duchovním životě. Více zpráv se o něm začíná objevovat rokem 348, kdy byl zvolen na místo zemřelého sv. biskupa Pavacia v Le Mans ve Francii. Byl bdělým a horlivým pastýřem své diecéze, pokračoval ve svém vzdělávání a čerpal posilu z příkladů svatých, o nichž četl. Mnoho se modlil a rozjímal z Bible, často navštěvoval obce své diecéze, všude nadšeně kázal a snažil se o povznesení náboženského života lidu. Protože byl skromný a plný lásky, své příjmy využíval ve prospěch chudých i na stavbu chrámů. Dával stavět kostely, pomáhal nemocným a je uváděno, že i zázračně uzdravoval. Domlouval i napomínal v trpělivém vyučování, ale čemu učil a co jiným přikazoval, to sám nejsvědomitěji konal. Vysvětloval a ukazoval na potřebu čistoty, zbožnosti a kajícnosti slovy i příkladem. Uměl se radovat s radujícími a plakat s plačícími a stával se velmi blízkým svěřeným duším, s nimiž se setkal. Jako biskup působil prý 49 let. Jeho důvěrným přítelem byl světec a biskup Martin z Tour, který ho v poslední nemoci navštívil a připravil na cestu do věčnosti. V jeho náruči prý také zemřel. Někde se udává rok 397, ale mohlo to být i dřív. Ostatky Libora byly uloženy v manském chrámu a na jeho přímluvu se těm, kteří ho vzývali, začalo dostávat milostí, o které prosili. Pověst o něm se rozšířila a císař Ludvík Pobožný zatoužil získat ostatky pro Sasy, kteří byli nakloněni pověrám a surovostem, aby se na jeho přímluvu změnili. Liborovy ostatky byly v r. 836 vyzvednuty a převezeny do Paderbornu. Podle legendy byl v doprovodu páv, proto se dostal mezi jeho atributy. Za třicetileté války byly prý ostatky uloupeny, ale po pěti letech navráceny do Paderbornského dómu. Datum Liborovy památky se měnilo z 23. 7. na 9. 6. a nyní je v martyrologiu 9. 4..