
Uvnitř chrámu se nacházejí čtyři oltáře s relikviemi některých světců. Pod kazatelnou je umístěna dřevořezba znázorňující křest Ježíše v Jordánu. Naproti ní je nika se sochou Panny Marie. Od roku 1918 zde najdeme sochy sv. Josefa a Aloise. Dominantou kostela je obraz světců, jimž je chrám zasvěcen. Nachází se nad hlavním oltářem, který nechala zhotovit v roce 1862 šlechtična Johanna Paccassi, v té době hospodyně u Josefa Schaffgotsche v Biskupicích. U schodů do kostela je umístěna socha sv. Floriána z roku 1726 od neznámého autora.
Petra a Pavla, který byl obklopen hřbitovem. Vedle kostela, v místě zvaném "na spálenisku", se dříve nacházela fara. Ta zanikla za třicetileté války. V roce 1770 byl starý kostelík již v dezolátním stavu, proto jej nechala Marie Antonie z rodu Blümegen (vdova po vlastníkovi Biskupic a okolí, která pocházela z rodu Liebsteinských z Kolowrat) zbořit a na jeho místě postavit nový pozdně barokní chrám. Učinila tak i proto, aby částečně odčinila svůj hřích (bezdětné manželství se svým vlastním strýcem). Ze starého kostela však zůstaly pravděpodobně některé zdi, které se staly součástí nové stavby. V roce 1776 byl kostel dokončen a v září téhož roku vysvěcen olomouckým biskupem. Duchovní správa v Biskupicích byla obnovena 1782 jako lokální kaplanka a kaplani bydleli v zámku hned naproti sakristii. Za nějaký čas byla zřízena na návsi vedle "staré školy" nová fara. Na hřbitově u kostela se měla nacházet kaple s malým oltářem, zasvěcená sv. Trojici. Hřbitov byl v roce 1822 zrušen a přemístěn za obec, kde se nachází dodnes. Vedle kostela zůstal tzv. Panský hřbitov s náhrobkem Thurn–Taxisů (posledních majitelů panství). Svého času měl kostel čtyři zvony. Během světových válek však byly zvony zabaveny a roztaveny. V nedávné době byl kostel zrekonstruován..