© x
Asi 2 km jižně od Rokytnice v Orlických horách leží vrchol s kótou 539 m n. m. s význačným názvem Na hradě. Právě zde nad soutokem potoků Tepličky a Suché kdysi stával malý hrádek neznámého jména. Dnes se mu říká Suchá podle názvu zdejšího lesa. Písemné zprávy neexistují, pozůstatky sídla jsou již nečitelné. V zalesněném místě lze pouze tušit zbytky hradního příkopu. Podle literatury zde ještě koncem 19. století existovaly nějaké pozůstatky zdiva a sklepů. Vše však bylo zničeno průmyslovým zalesněním celé lokality. K místu se váže zajímavá pověst o rytíři Kunovi, který zde měl sídlit. O Kunovi jako lokátorovi kraje se zmiňují i v písemnosti obce Kunvald roku 1363, který měl pocházet z Horní Lužice. Nemůžeme tak vyloučit nějakou spojitost s místem, neboť Kunvald leží pouhých 1,5 km východním směrem.
O hradě v SuchéDcera jeho, zakládající si na své kráse, zamilovala se v Praze do královského panoše, který jí však pro její chudobu odmítl. Aby získala majetku, štvala Kuna pacholky ze svého hradu na všecky pocestné, hlavně kupce, kteří se stezkou lesem Suchá ubírali a naloupené cenné předměty a peníze ukládala na hradě do kovaných truhel. Loupeže trvaly tak dlouho, dokud prý Karel IV.. na žaloby z okolí hrad nedal zbořiti. Kuna při tom uhořela. Na postrach vozkům, kteří při jízdě špatnou cestou po Suché hověli bohapustému proklínání, zaklela vyšší moc pannu z hradu, aby po smrti bloudila po Suché a obtěžovala vozky tak dlouho, až duši její některý z nich nevšední trpělivostí a kladným slovem z trápení vysvobodí. Dlouho trvalo, než ustrašení vozkové, jimž neviditelná bytost v noci koně zadržovala, klíti přestali. Pak zjevovala se jim panna v sličné podobě, v bílém šatě a s vlajícími zlatými vlasy. Leč osvoboditel nepřicházel. Jistý jinoch byl za jízdy lesem nucen vypřáhnouti a nechati povoz přes noc v Suché. Když za jitra opět zapřahal, zjevila se mu krásná panna a usmívajíc se zadržela mu koně, takže jich marně poděšený mládenec do kroku pobízel. Panna koně zadržela a smutně na mládence pohlížela. Dobrý hoch koně polaskal a znovu je kupředu pobízel. Leč panna koně pevně držela a usedavě plakala, až se koně vzpínali. Zbožný vozka se pokřižoval a řka:
Odpusť ti Bůh, duše zbloudilá, po třetí klidně koně pobídl. Hned na to v blízkém zbořeništi jako když zahřmí, panna zmizela a na jejím místě bílá holubice vzlétala k oblakům..
|
Přihlášení |
