Jaroměřice

Navíc k němu přistavěl drobný obdélný přístavek. Z jihu je přístupná velká vstupní síň zaklenutá pozoruhodně nepravidelnou hřebínkovou klenbou, v níž je schodiště do patra. Zaklenuty jsou i ostatní místnosti. V severovýchodní místnosti se dochoval renesanční portál s přímou nadpražní římsou. Z doby renesanční přestavby také pochází vstupní půlkruhový bosovaný portál. V horní části portálu je kamenný plastický erb rodu Bílských z Kaříšova, tj. na štítě příčný stříbrný pruh a jako klenot dvě rozložená orlí křídla – pravé stříbrné, levé červené a mezi křídly tzv. šrank. Dále se na portálu nachází datovaný nápis s českým citátem z Bible. Velmi hodnotná je také sgrafitová výzdoba průčelní fasády o šesti okenních osách, tvořená stínovanými psaníčky, a doplněná kolem oken rámováním s kandelábrovými a groteskními motivy. Stejné motivy byly použity i v lunetách, původně snad zdobících lunetovou podstřešní římsu a dnes umístěných nad okny v přízemí. V lunetách jsou dále v kruhových medailoncích portréty v tomto pořadí zleva doprava: Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova, Janova manželka Kateřina Lichnovská z Voštic, znak rodu Bílských z Kaříšova s písmeny IBBK - Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova, znak rodu Lichnovských z Voštic s písmeny KLZW - Kateřina Lichnovská z Voštic, dále pravděpodobně Petr Bílský z Kaříšova a jedna ze dvou manželek Petra Bílského z Kaříšova. Nejpozději v 18. století vznikl zajímavý krov polovalbové střechy s věžičkou (ležatá stolice kombinovaná se zdvojeným středním sloupkem, mezi hambalky jsou navíc stojky a šikmé vzpěry). Celek patří k nejpozoruhodnějším menším sídlům rustikálního charakteru své doby a svým charakterem a dispozicí připomíná poněkud jihočeskou Kratochvíli..

Ta sloužila jako rezidence svých majitelů (Bílští z Kařišova, Zástřizlové, Šubířové z Chobyně) až do roku 1735. Poté sloužil k nejrůznějším hospodářským účelům (např. palírna), po roce 1945 slouží potřebám obce..

Další zprávy pocházejí až z počátku 16. století. Roku 1510 ves dostal zástavou od krále Vladislava II. Jagellonského Petr Šedík z Kunčiny. Ten tu také asi dal zbudovat tvrz. Roku 1541 tu sepsal svou poslední vůli, což předpokládá, že tu měl své vladycké sídlo. Za Jana Blahoslava Bílského z Kaříšova byla pak roku 1592 tvrz přestavěna na renesanční zámek. Tuto stavbu Janu Blahoslavovi Bílskému umožnilo asi hlavně dědictví nedaleké vsi Opatovic po smrti jeho bratra Václava. Téhož roku jako zámek byl také zbudován panský hospodářský dvůr se sýpkou. Zámek sloužil jako panská rezidence (Bílští z Kaříšova, Zástřizlové, Šubířové z Chobyně) až do roku 1735, kdy si noví majitelé Salm-Neuburgové zvolili za centrum panství Velké Opatovice a tamní větší barokní zámek. Poté sloužila budova k hospodářským účelům a také byla pronajímána do soukromého vlastnictví. Po roce 1945 připadl zámek obci a slouží jako sídlo obecního úřadu a mateřské školy..